Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 92/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti D. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2003 sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2005,

sp. zn.

ze dne 1. 12. 2005 a návrhu na zrušení ustanovení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d a y ČR, domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2005,

sp. zn.

a navrhuje zrušení ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

V ústavní stížnosti jednak vyjadřuje nesouhlas s právními závěry vyslovenými v shora uvedeném rozsudku Krajského soudu v Plzni a dále nesouhlasí s tím, že jeho ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí a vedená pod

sp. zn.

byla v podstatě odmítnuta pro jedinou vadu, a to nedostatek právního zastoupení (ostatní vady návrhu nemohl stěžovatel vzhledem k obecnému poučení odstranit).

Ústavní soud ověřil, že usnesením IV. senátu Ústavního soudu byl dne 1. 12. 2005, pod sp.zn.

, z důvodu neodstranění vad podání odmítnut podle návrh stěžovatele, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , přičemž stěžovatel byl poučen, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Ústavní soud má u ČR ( ) a přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně a tím spíše není oprávněn rozhodovat o opravných prostředcích proti svým vlastním rozhodnutím. Řízení před Ústavním soudem ČR je totiž v důsledku koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že není možné napadnout novou ústavní stížností již vydané rozhodnutí Ústavního soudu. pak výslovně v stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné, na což byl stěžovatel upozorněn.

Stěžovatelův právní názor, opírající se o nesprávnou interpretaci , případně o nesouhlas s jeho platným zněním, na této skutečnosti nemůže nic změnit a jeho návrh je třeba hodnotit jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Ve vztahu k ústavní stížnosti proti opětovně napadenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , se pak jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho projednání zákonem ( ).

Návrhem stěžovatele na zrušení ustanovení , se Ústavní soud nemohl zabývat již s ohledem na to, že samotná ústavní stížnost není věcného projednání schopná, čímž odpadá současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel opakovaně podává (v souvislosti s návrhem na zrušení rozhodnutí Ústavního soudu) obdobný návrh na zrušení ustanovení , je zřejmé, že se tak svým návrhem v podstatě domáhá zásadní změny tohoto zákona, a to cestou návrhu na zrušení shora uvedeného ustanovení. Jeho podání lze proto chápat nikoliv jen jako akcesorický návrh na zrušení části zákona ve smyslu , nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není (srov. ).

Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dle jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, a pokud jde o návrh na zrušení části právního předpisu dle ve spojení s a d) , aniž považoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Brně dne 8. března 2006

Stanislav Balík

ředseda senátu