Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 23/06

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. února 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele Plzeňského kraje se sídlem v Plzni, Škroupova 18, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem 301 12 Plzeň, Kamenická 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2005 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2004 sp. zn. a Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení jimi byla porušena práva zakotvená v a 4 d, jakož i v , a 4 y. Uvedl, že soud I. stupně zamítl žalobu o vyloučení movitých věcí z exekuce nařízené rozhodnutím Okresního soudu v Tachově dne 25. 10. 2003 pod sp. zn. , soud II. stupně jeho odvolání nevyhověl a rozsudek soudu potvrdil. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 23. 11. 2005 sp. zn. dovolání odmítl, když konstatoval, že dovoláním napadené rozhodnutí není zásadního právního významu po právní stránce. Dále poukázal na důvody, pro které žádal o vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí - když k nim nepozbyl vlastnická práva tím, že je svěřil do užívání povinné příspěvkové organizaci, za jejíž závazky ani neručí. Zabavením takového majetku stěžovatele při exekuci, vedené proti povinnému z exekučního titulu, by došlo ke zbavení jeho vlastnictví k označeným věcem, a tedy k zásahu do jeho práv.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se navrhovatel v jejím odůvodnění dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v usnesení, jímž dovolání stěžovatele opírající se o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 obč. soudního řádu odmítl, vyčerpávajícím způsobem vyložil svůj názor na řešení právní otázky - zda je možné oprávněného uspokojit nuceným výkonem rozhodnutí na majetku zřizovatele, tj. na majetku, který byl předán jeho příspěvkové organizaci (dle exekučního titulu povinné) do správy k vlastnímu hospodářskému využití. Zde poukázal mj. na svá rozhodnutí ze dne 14. 4. 2005 ve věci sp. zn. , ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. , když v nich k takové právní otázce již vyslovil právní názor, dle kterého příspěvková organizace kraje samostatně hospodařící s určeným vyčleněným majetkem kraje má samostatnou způsobilost k povinnosti splnit jí uložené plnění, kraj je proto povinen strpět postižení takovéhoto svého majetku a nesvědčí mu k němu vylučovací žaloba. Pro uvedené pak bylo dovolání stěžovatele opodstatněně jako nepřípustné odmítnuto.

Pro zjištění, že z výše citovaného právního názoru vycházel ve svém rozhodnutí jak Okresní soud Tachově, tak i soud odvolací, lze na odůvodnění jejich rozsudků v dalším odkázat. Dále lze poukázat i na obsah (dosud nepublikovaných) rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a

, která svými závěry dopadají i na tuto posuzovanou ústavní stížnost.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2006