Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 626/05

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele CARGO PRAGUE, spol. s r. o., IČ 49827910, Jesenice u Prahy, Průběžná 135, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Dlouhá 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2005 č. j. -76, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení odvolací soud, který změnil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla žaloba zamítnuta a sám této žalobě vyhověl, porušil jeho právo zakotvené v d. Poukázal na důkazy, na základě nichž Okresní soud Praha-západ žalobu, podanou žalobcem V. H. - o zaplacení částky 20.000,- Kč, zamítl, když vzal za prokázané, že on jako žalovaný opodstatněně uplatnil svou pohledávku za žalobcem a tu soud proto uznal k započtení. S ohledem na změnu výroku soudu I. stupně rozhodnutím odvolacího soudu dále citoval nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, v němž je mj. uvedeno, že "podle § 221 odst. 1 obč. soudního řádu, nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Změna právního náhledu odvolacího soudu je tudíž důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní". Vzhledem k tomu, že stížností napadené rozhodnutí měnilo rozsudek soudu I. stupně a důvodem této změny byla změna právního náhledu, neposkytl mu odvolací soud možnost vyjádřit se k této změně právního náhledu a předložit důkazy, jako žalovaný nebyl také o změně dle § 118 odst. 2 obč. soudního řádu soudem řádně poučen.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal žalobcem napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 212 obč. soudního řádu, jakož i řízení jemu předcházející, a důvodně je změnil tak, že odvolateli, tj. žalobci, vyhověl a žalovanému, tj. stěžovateli, uložil povinnost zaplatit mu částku 20.000,- Kč s přísl. a nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Toto své rozhodnutí učinil soud II. stupně po opětovném provedení a zhodnocení důkazů, na základě nichž opodstatněně konstatoval, že nárok žalobce prokázán byl, avšak důvodnost uplatněné obrany žalovaného nikoliv, když mu vůči žalobci nárok na náhradu škody pro nepřistavení vozidla k nakládce nevznikl a nevznikl mu tedy ani nárok na započtení tvrzené a vyčíslené škody proti pohledávce žalobce. Nutno dodat, že v samotném odvolání žalobce namítal nesprávné posouzení skutkového stavu včetně nesprávného právního posouzení věci, když žalovaným tvrzenou výši finanční újmy soud I. stupně považoval za škodu zaviněnou žalobcem a tuto proti jeho pohledávce započetl. Z obsahu odvolání bylo tedy pro žalovaného zřejmé, co bude předmětem přezkumu odvolacího řízení a měl tak možnost k věci se vyjádřit, případně navrhnout důkazy. Proto ani v postupu odvolacího soudu nebyl zásah do práv stěžovatele shledán. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 28. února 2006