Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 702/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.F., zastoupeného advokátem JUDr. J.M., proti usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v P., ze dne 27. 8. 2004, čj. - 1442, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností Ing. J.F. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení státní zástupkyně VSZ (dále též "státní zástupkyně") pro porušení d (dále jen "") a y ČR.

Uvedeným usnesením státní zástupkyně zamítla, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR, (dále jen "policejní orgán") ze dne 3. 5. 2004, ČTS: OKFK-7/8-I-2004. Tímto usnesením bylo, podle § 160 odst. 1, 5 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen "TrZ") v jednočinném souběhu s trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 TrZ, spáchaných formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TrZ. Stíhaného skutku se měl stěžovatel dopustit, spolu s ostatními obviněnými, jako člen představenstva I., jednáním podrobně popsaným ve výroku označeného usnesení.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, s odkazem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, že označené usnesení státní zástupkyně nese znaky libovůle a svévole. Usnesení se nevypořádává s jeho tvrzením, že s ohledem na jím předložený znalecký posudek, jeho nepřítomnost na klíčovém zasedání představenstva I., a zcela odlišnou specializaci ve vedení I., nemohl naplnit skutkovou podstatu stíhaného trestného činu ani po stránce objektivní ani subjektivní. V tomto směru doplnil, že spolu s ústavní stížností podal podnět k dohledu nad postupem státní zástupkyně. Na závěr uvedl, že trestní stíhání ho velmi významně společensky diskredituje, neboť má významné společenské postavení, když působí jako předseda představenstva a generální ředitel P.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v trestním řízení v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, tj. po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům poskytuje trestní řád k ochraně jejich práva.

Je třeba připomenout, že na samém počátku trestního stíhání není ještě možné dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí v této úvodní fázi trestního řízení vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že stěžovatel spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení. Při rozhodování o zahájení trestního stíhání, s ohledem na důkazní situaci, není možné požadovat, aby v usnesení o zahájení trestního stíhání byl obsažen zcela vyčerpávající popis skutku. Trestná činnost nemusí a ani nemůže být v tomto stadiu spolehlivě prokázána a ve skutkové větě popsána v takové míře, jak je tomu např. u obžaloby.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud nepřezkoumává po meritorní stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a nevyjadřuje se k jeho opodstatněnosti (srov.

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 30, nález č. 105). Tvrzení stěžovatele, zpochybňující naplnění skutkové podstaty stíhaných trestných činů, budou předmětem dokazování v probíhajícím trestním řízení, v jehož rámci bude moci stěžovatel uplatňovat všechna svoje procesní práva. Výsledky trestního řízení Ústavní soud nemůže předjímat.

Ústavní soud, při respektování výše popsaných mezí svého ústavněprávního přezkumu, konstatuje, že v posuzované věci je skutek nezaměnitelně popsán a trestné činy, které jsou v tomto skutku spatřovány, jsou náležitým způsobem označeny stejně jako skutečnosti, o jaké je podezření opřeno (§ 160 odst. 1, resp. 5 TrŘ). Usnesení státní zástupkyně nevykazuje znaky libovůle a odpovídá zákonným požadavkům (§ 134 odst. 2 TrŘ). Z jeho odůvodnění je patrno, v jakém rozsahu státní zástupkyně usnesení policejního orgánu přezkoumávala a jaké skutečnosti měla za podstatné, vzhledem k odůvodněnosti zahájení trestního stíhání. Dostatečným způsobem se vypořádala s podstatnými námitkami uplatněnými stěžovatelem ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu.

Ohledně namítaného porušení y ČR Ústavní soud již nejednou konstatoval, že toto ustanovení, stejně jako a y ČR, přímo neupravuje ústavně zaručená základní práva a svobody ve smyslu písm. d)y ČR, kterých by bylo možno se domáhat formou ústavní stížnosti, ale garantuje zásadní principy soudní moci. To je zřejmé ze systematického začlenění citovaných článků vě ČR.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že Nejvyšší státní zastupitelství podnět stěžovatele k výkonu dohledu vyrozuměním ze dne 26. 1. 2005 odložilo, neboť v postupu státní zástupkyně neshledalo pochybení.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu