Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 606/05

Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem v Šumperku, Slovanská 21, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i co do dalších náležitostí byla podána v souladu se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2005 ( -87) a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2004 ( -68) a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle , jakož i právo zakotvené v d.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2005 ( -87) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2004 ( -68), kterým okresní soud zamítl žalobu stěžovatele (vystupoval v procesní pozici žalobce v řízení před obecnými soudy), jíž se domáhal po žalovaném (Československá obchodní banka, a. s.) zaplacení částky 12 125 Kč s přísl.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí - stručně shrnuto - že obecné soudy nesprávně posoudily neplatnost nájemní smlouvy vztahující se k domu na ul. Kostelní v Mohelnici. Podle názoru stěžovatele formalistický výklad ust. , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, provedený obecnými soudy, je v rozporu s a d. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve vztahu k stěžovatelovým tvrzením v ústavní stížnosti se sluší konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelem ani tvrzeny.

Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že se ve věci rozhodující obecné soudy (Krajský soud v Ostravě a Okresní soud v Olomouci) řádně vypořádaly s tím, proč je smlouva o užívání nebytových prostor, o jejíž existenci stěžovatel svůj nárok na žalované plnění opíral, absolutně neplatná; pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR), jež výlučně zakládá pravomoc Ústavního soudu zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze proto označeným obecným soudům nic vytknout.

V dané věci lze rovněž odkázat na usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, jímž byla ústavní stížnost stejného stěžovatele odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost za stejného skutkového stavu věci.

Z důvodů vpředu rozvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavně zaručená práva ve stěžovatelově věci porušena nebyla, ústavní stížnost byla proto shledána jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006