Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 581/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. P. C., zastoupeného Mgr. Radkem Paštikou, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Karlovo nám. 28, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005 č. j. -1309 a Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 12. 2004 č. j. -1119, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v d v , v , odst. 3, , , , odst. 4, , odst. 2, , odst. 3 a , dále v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod v , a 14, jakož i v "Protokolu č. 7". Současně navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti stížností napadených rozsudků. V odůvodnění ústavní stížnosti poukázal na průběh řízení o výchově a výživě nezletilého syna, na své přesvědčení, že soudy postupovaly nezákonně a v rozporu s y, když nerespektovaly dohodu rodičů dítěte, dle které byly poměry dítěte uspořádány a nebyl proto dán důvod do těchto poměrů zasahovat rozhodnutím soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li návrh zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně v souladu s § 50 zák. o rodině upravil práva a povinnosti rodičů k nezletilému, když bylo zjištěno, že tito spolu nežijí a o úpravě výchovy a výživy nezletilého se nedohodli. Z provedených důkazů a na základě jejich hodnocení, učiněného v souladu s § 132 obč. soudního řádu, bylo rozhodnuto o svěření nezletilého do výchovy matky a o povinnosti otce přispívat na jeho výživu, jakož i o povinnosti nahradit náklady řízení, jež platil stát. Krajský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 21. 6. 2005 změnil pouze výrok o výši dlužného výživného, o lhůtách splatnosti jak vyčísleného dluhu tak nákladů vynaložených ze státních prostředků na znalečné, v dalším rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když opodstatněně odvolání otce neshledal důvodným. Ve svém rozhodnutí odvolací soud vycházel z vyčerpávajícího dokazování učiněného soudem I. stupně, závěrů znaleckých posudků vypracovaných k návrhu otce a z hodnocení všech provedených důkazů, z nichž bylo spolehlivě prokázáno, že rodiče nezletilého, kteří nebyli manželé, nevedou společnou domácnost, o jeho výchově a výživě se nedohodli a že lepší podmínky pro zajištění péče o dítě ve věku 7 let jsou u matky, nikoliv ve střídavé péči obou rodičů, jak se otec domáhal (§ 50, § 26 zák. o rodině). Pokud jde o výživné, které byl otec zavázán rozhodnutími soudů nezletilému platit, v ústavní stížnosti proti určení jeho výše stěžovatel nic nenamítal. K jeho námitkám proti rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení, které platil na znalečném stát, lze odkázat na odůvodnění tohoto výroku, obsaženého jak v rozsudku soudu I. stupně tak soudu odvolacího - v řízení stěžovatel neprokázal svá tvrzení o neschopnosti matky zajistit řádnou výchovu nezletilého, a to ani znaleckými důkazy, které byly k jeho návrhu nařízeny a provedeny. Proto rozhodnutí o povinnosti zaplatit náklady státu vzniklé a uhrazené v souvislosti se znaleckými důkazy je důvodné dle § 148 odst. 1 obč. soudního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pro odklad vykonatelnosti stížností napadených rozhodnutí důvody dány nebyly [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006