Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 570/05

Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. M. B. a 2. R. D., obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem v Olomouci, Riegrova 12, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2005, sp. zn. a , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), napadli stěžovatelé usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2005 (3 UL 21/2005-6) a usnesení téhož soudu ze dne 14. září 2005 ( -7) a tvrdili, že jimi byl porušen a d a y ČR.

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2005 (3 UL 21/2005-6) byl zamítnut návrh 1. stěžovatelky ze dne 26. srpna 2005 na určení lhůty k provedení procesního úkonu - rozhodnutí o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného v trestní věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. .

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2005 ( -7) byl zamítnut návrh 2. stěžovatele ze dne 26. srpna 2005 na určení lhůty k provedení procesního úkonu - rozhodnutí o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného v trestní věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. .

V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí - stručně shrnuto - že vyhověli požadavkům zákona. Odmítají požadavky předsedy senátu na doložení toho, že skutečně odměnu a náklady zmocněnce, účtované podle advokátního tarifu, v plné výši uhradili. Stěžovatelé se domnívají, že je soud svými požadavky šikanuje. Uvádí, že nepodávají ústavní stížnost proti nesprávnému rozhodnutí o konkrétním požadavku na náhradu nákladů spojených s trestním řízením a uplatněním náhrady škody, ale pouze proti nečinnosti krajského soudu. Stěžovatelé proto navrhují zrušit napadená usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak jsou vpředu označena. Současně požadují nahradit náklady spojené s řízením o ústavní stížnosti.

Ústavní soud posoudil společnou ústavní stížnost stěžovatelů tak, že ústavní stížnost 1. stěžovatelky směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2005 (3 UL 21/2005-6) a ústavní stížnost 2. stěžovatele směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2005 ( -7).

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatelů je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatelé svou ústavní stížností usilují. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovateli ani tvrzeny.

Zamítavý výrok o návrzích stěžovatelů ze strany Vrchního soudu v Olomouci byl založen na skutečnosti, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě vyzval dne 11. května 2005 (č. l. 2671) jejich zmocněnce JUDr. Šťastného k doplnění podkladů potřebných k rozhodnutí o nárocích poškozeného ve smyslu § 154 odst. 1 tr. ř. a tato výzva doposud zůstala bez odezvy. V uvedené výzvě bylo jmenovanému zmocněnci rovněž sděleno, že náhrada nákladů zmocněnce poškozeného se řídí totožnými kritérii jako u obhájce. Uplatněné návrhy stěžovatelů na náhradu nákladů, v nichž náhrada byla vypočtena podle kritérií běžných v občanskoprávním řízení, nebylo možné akceptovat. Z připojeného spisu krajského soudu však plyne, že namísto doplnění návrhů na náhradu nákladů ve smyslu uvedeného poučení byly podány návrhy na určení lhůty pro rozhodnutí o návrzích na náhradu nákladů podle , ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním, že nečinností krajského soudu dochází k neodůvodněným průtahům v řízení.

Ústavní soud se ve shodě s názorem Vrchního soudu v Olomouci domnívá, že až budou návrhy stěžovatelů na náhradu nákladů upraveny ve shora uvedených intencích, budou vytvořeny podmínky pro to, aby krajský soud mohl o těchto návrzích na náhradu nákladů poškozených v souladu se zákonem rozhodnout, jak již rozhodl krajský soud o řádně podaných návrzích jiných poškozených (viz např. jeho usnesení ze dne 15. února 2005 - -2645). V dané věci tedy nedochází ze strany Krajského soudu v Ostravě k neodůvodněným průtahům v řízení.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů; jejich ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když její zjevná neopodstatněnost je dána jak povahou tvrzení ústavní stížnosti, tak i ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006