Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 690/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Kladská 5/1489, směřující proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2005, sp. zn. 13 Co 271, 272/2005, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. června 2005, č. j. -71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. června 2005, č. j. -71, nebylo žalobci (stěžovateli) přiznáno osvobození od soudních poplatků, jehož se domáhal v řízení o zaplacení částky ve výši 72.187.080 Kč. Soud prvního stupně ze žalobcem doložených dokladů zjistil, že měl v době před podáním žaloby dostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku (ve výši 500.000 Kč), a i v době rozhodování soudu dosahuje značných příjmů. S ohledem na výše uvedené neshledal, že by byly dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce výrokem I. usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se přitom se závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že žalobce dosahuje značných zisků a navíc je vlastníkem rozsáhlého nemovitého majetku. Ve shodě se soudem prvního stupně považoval za podstatné, že žalobce před podáním žaloby inkasoval od žalovaného částku převyšující 16.000.000 Kč. Proto bylo zcela v silách žalobce zaplatit vyměřený soudní poplatek.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení d (dále jen " "), který zaručuje právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má dle jeho názoru i ten, kdo nemá momentálně finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel uvedl, že požádal o osvobození od soudního poplatku z důvodu neustálého nátlaku, a to i ekonomického charakteru, který na něj činí různé státní orgány a který vyvolal jeho vážnou ekonomickou situaci. Soud prvního stupně pochybil, že se vůbec nezabýval tím, jaký čistý příjem stěžovatel v období před podáním žaloby měl a jaké finanční povinnosti musel plnit. Nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku, aniž by hodnotil jeho aktuální finanční situaci. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v daném případě šlo o svévolný výklad (dále jen " "). Soud tím, že pominul stěžovatelovu vážnou ekonomickou situaci a nepřiznal osvobození od soudního poplatku, brání výkonu a ochraně práva stěžovatele. Na straně stěžovatele se přitom nejedná o bezúspěšné uplatňování práva.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , věta prvá, může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Uvedené ustanovení tedy ponechává obecnému soudu (resp. předsedovi senátu) prostor k uvážení, aby osvobození od soudních poplatků účastníkovi zcela nebo zčásti přiznal. Jediným omezujícím předpokladem pro přiznání uvedeného osvobození je naplnění vymezených podmínek. Rozhodnutí o tom, zda jsou tyto podmínky naplněny, není otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší zasahovat do výsostného práva obecného soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu,

sp. zn.

či

aj.).

Ústavní soud zjistil, že se obecné soudy dostatečně důkladně a zákonu odpovídajícím způsobem zjišťovaly poměry stěžovatele. V případě stěžovatele obecné soudy dospěly k závěru, že jeho majetkové poměry neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, přičemž poukázaly zejména na daňové přiznání stěžovatele z příjmu fyzických osob za rok 2003, na vlastnictví rozsáhlého nemovitého majetku a především na to, že krátce před podáním žaloby inkasoval stěžovatel od žalovaného částku ve výši přesahující 16 miliónů Kč. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že obecné soudy nerozhodovaly svévolně a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily; tomu, že by v posuzované věci byly stěžovatelem kritizované právní závěry v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, nic také nenasvědčuje. Ústavní soud proto neshledává žádný důvod pro svůj zásah.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 24. ledna 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu