Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 640/05

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci stěžovatele Zemědělské družstvo Peruc, se sídlem Peruc 304, PSČ: 439 07, zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem Louny, Beneše z Loun 50, PSČ: 440 01, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2005, čj. - 379, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel včasnou ústavní stížností, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a je tedy způsobilá dalšího projednávání, navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že postupem soudu a uvedeným pravomocným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen " ").

Uvedeným usnesením krajský soud rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Lounech, JUDr. Eva Kopecká, není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u téhož okresního soudu pod sp. zn. . Stěžovatel uvedl, že krajský soud v tomto rozhodnutí pouze odkázal na předchozí ve věci vydané usnesení z roku 2003 a na ustanovení . S takovým paušálním odkazem nesouhlasí a tvrdí, že uvedená soudkyně ukládá právnímu zástupci stěžovatele povinnosti, které ze zákona nemá a vynucuje je pohrůžkou uložení pořádkové pokuty. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

s tím, že při rozhodování o nepodjatosti krajský soud nevycházel z kompletního hmotněprávního rozboru skutečností vedoucích k pochybnostem o nepodjatosti zmíněné soudkyně. Podle stěžovatele nelze očekávat, že tato soudkyně bude nezávisle a nestranně rozhodovat.

Ze spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel vystupuje ve sporu o náhradu za znehodnocené budovy jako žalovaný. V říjnu 2003 vznesl stěžovatel poprvé námitku podjatosti soudkyně JUDr. E. Kopecké. Usnesením ze dne 25. 11. 2003, čj. - 331, Krajský soud v Ústí nad Labem stěžovateli nevyhověl.

V červnu 2005 stěžovatel namítl opět podjatost téže soudkyně. Usnesením ze dne 30. 9. 2005, čj. - 379, krajský soud rozhodl, že uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.

Ústavní soud ve své judikatuře pravidelně uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( y ČR). Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, nález č. 39, str. 281).

Ve světle shora uvedených principů posuzoval Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s tím, jakým způsobem obecný soud vyložil ustanovení podústavního právního předpisu - . Tuto interpretaci, spolu s tím, jakým způsobem bylo usnesení krajského soudu odůvodněno (odkazem na odůvodnění usnesení z roku 2003), označuje stěžovatel za zásah do svých ústavně zaručených základních práv. Stěžovatel také odkázal na nález

sp. zn.

. Uvedený nález se sice zabývá rozhodováním obecných soudů o podjatosti ve věci rozhodujícího soudce (potud je odkaz stěžovatele na něj relevantní), ale byly v něm řešeny odlišné právní otázky než ve stěžovatelově případu. Proto je odkaz stěžovatele na tento nález nepřípadný.

Ústavní soud v rozsáhlém počtu případů judikoval, že nesprávnou interpretací a aplikací obecného práva může dojít k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod (k tomu blíže nález

sp. zn.

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, nález č. 98, str. 17]). Podle názoru Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatele ve smyslu výše uvedené judikatury. Procesní postup a aplikace podústavního práva - relevantních ustanovení - ze strany krajského soudu byla ústavně konformní, takže nedošlo k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu