Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 570/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti společnosti SAMOHÝL LEASING, spol. s r.o., v likvidaci, sídlem Poděbradova 1300, Lomnice nad Popelkou, zast. JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem, sídlem Nádražní 24, Semily, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2005, č.j. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne -15, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.4.2002, č.j. -8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatelka se v návrhu na zahájení řízení ze dne 26.9.2005 domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2005, č.j. , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne -15, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.4.2002, č.j. -8, jež byla vydána ve věci jmenování nového likvidátora. Ve svém podání namítala nesprávnost právního názoru obecných soudů ve věci aplikace § 71 obchodního zákoníku. Uvedla, že likvidátor JUDr. J. Š. se vzdal funkce a Krajský soud v Hradci Králové jmenoval nového likvidátora, aniž by aplikoval ustanovení § 71 až 4 obchodního zákoníku, Vrchní soud v Praze jeho názoru přisvědčil. Stěžovatelka formulovala jiný názor a zdůraznila, že má jediného společníka, který je ochoten a připraven stát se likvidátorem. Stěžovatelka má za to, že soudní rozhodnutí jsou v rozporu s u, zejména d v , a že došlo k odepření soudní ochrany. Z těchto důvodů navrhla zrušení všech napadených usnesení.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové jmenoval likvidátora stěžovatelky, Vrchní soud v Praze prvostupňové usnesení potvrdil. Proti druhostupňovému usnesení podala stěžovatelka dovolání, které nebylo přípustné (vzhledem k tomu, že ho bylo třeba posoudit podle obč. soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 a odvolací soud dovolání nepřipustil a stěžovatelka návrh na připuštění dovolání nepodala).

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. ). V souladu s je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4).

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně, dovolání nebylo podle § 236 a násl. obč. soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 přípustné (viz výše), a proto ho nelze považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu bylo možné podat ústavní stížnost ve lhůtě, která počala již doručením usnesení soudu II. stupně. Ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě (tj. k 13.10.2005) tato lhůta evidentně uplynula, aniž Ústavní soud musel zjišťoval přesné datum jejího počátku a konce.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2006

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj