Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 588/05

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. KUPONINVEST a. s., se sídlem Třemošnice, Brigádnická 124, a 2. BD FINOS, a. s., se sídlem Hradec Králové, U Soudu 388, obou zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem v Brně, Kobližná 47/19, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005, čj. -51, a ze dne 30. června 2005, čj. -47, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004, čj. -25, a ze dne 27. dubna 2004, čj. -21, spolu s návrhem na zrušení poslední věty ust. , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení poslední věty ust. , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla podána v intencích , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), napadli stěžovatelé usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005 (-51) a ze dne 30. června 2005 (-47), usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004 (-25) a ze dne 27. dubna 2004 (-21) a tvrdili, že jimi došlo k zásahu do jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (d). Současně stěžovatelé navrhli zrušit poslední větu ust. , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.).

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005 (-51) bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004 (-25), jímž soud I. stupně zastavil řízení o návrhu 1. stěžovatele, jímž se domáhal přezkoumání a určení výše vypořádání v penězích podle ust. § 220p obch. zák. vůči společnosti CE WOOD, a. s.

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005 (-47) bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004 (-21), jímž soud I. stupně zastavil řízení o návrhu 2. stěžovatele, jímž se domáhal přezkoumání a určení výše vypořádání v penězích podle ust. § 220p obch. zák. vůči společnosti CE WOOD, a. s.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádí - stručně shrnuto - že byli akcionáři společnosti CE WOOD, a. s. Na základě rozhodnutí valné hromady této společnosti ze dne 19. listopadu 2003 bylo její jmění převedeno na společnost EP Kapitál Group, a. s. V souladu se zákonem byly akcie stěžovatelů předány obchodníkovi s cennými papíry CAPITAL PARTNERS, a. s., zajišťujícímu výplatu vypořádání. Stěžovatelům bylo za jejich akcie vyplaceno vypořádání dle smlouvy o převzetí jmění ve výši 0,7899 Kč na 1 Kč jmenovité hodnoty akcií. Podle názoru stěžovatelů uvedená výše vypořádání poskytnutého akcionářům společností CE WOOD, a. s., nebyla přiměřená. Stěžovatelé proto dle § 220p odst. 4 obch. zák. požádali v souladu s ust. a obch. zák. o přezkoumání výše vypořádání v penězích a přiznání práva na dorovnání v penězích. Řízení o návrzích obou stěžovatelů bylo zastaveno s poukazem na , neboť obecné soudy dospěly k závěru, že podle smlouvy o převzetí jmění ze dne 19. listopadu 2003 má být věc projednána v řízení před rozhodci. Stěžovatelé se domnívají, že rozhodčí doložka obsažená v této smlouvě je neplatná, neboť může zavazovat pouze osoby, které s jejím obsahem vyslovily souhlas. Stěžovatelé dovozují, že toto ustanovení v uvedené smlouvě je neplatné a také neúčinné vůči akcionářům, kteří byli proti uzavření předmětné smlouvy. Stěžovatelé proto navrhli zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, a současně navrhli zrušit poslední větu ust. obch. zák.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů tak, že každý z nich se domáhá přezkoumání těch rozhodnutí obecných soudů, v nichž byl účastníkem řízení. Ústavní soud, vycházeje z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatelů a návrh na zrušení poslední věty ust. § 220k odst. 1 obch. zák. jsou zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Těžištěm ústavní stížnosti stěžovatelů je jejich tvrzení, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o převzetí jmění je neplatná a neúčinná vůči těm akcionářům, kteří s uzavřením této smlouvy nesouhlasili. Smlouva o převzetí se uzavírá mezi společností a jejím akcionářem, jestliže je tento akcionář vlastníkem akcií, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu a je tedy hlavním akcionářem takové společnosti (§ 220p obch. zák.). Zákon umožňuje, aby ve smlouvě o převzetí bylo určeno, že o přezkoumání výměnného poměru akcií a určení výše dorovnání v penězích se bude rozhodovat v rozhodčím řízení ( obch. zák.). Obecné soudy tedy nepochybily, pokud dospěly k závěru, který je v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně vyložen (, ), že rozhodčí doložka byla uzavřena platně mezi smluvními stranami smlouvy a její uzavření zákon v případě smlouvy o převzetí jmění připouští.

Ústavní soud rovněž neshledal, že by obsah poslední věty ust. § 220k odst. 1 obch. zák. byl protiústavní. Podle poslední věty ust. § 220k odst. 1 obch. zák. smlouva o fúzi může určit, že se o přezkoumání výměnného poměru akcií a určení výše dorovnání v penězích bude rozhodovat v rozhodčím řízení. Podle tohoto ustanovení není sice výše vypořádání přezkoumatelná soudy, ale rozhodci, kteří jsou při svém rozhodování povinni postupovat podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Nejde však o svévolné rozhodování, ale rozhodování podle předem stanovených pravidel nezávislými osobami (arbitry). Rovněž je bez významu, že stěžovatelé sami smluvní stranou smlouvy o převzetí nebyli a hlasovali na valné hromadě proti jejímu schválení. Stěžovatelé jsou jako minoritní akcionáři vázáni rozhodnutím valné hromady, která může při respektování jejich práv jako minoritních akcionářů rozhodnout o věcech, které se akcií stěžovatelů týkají. Předmětné ustanovení má tedy svůj význam, a to umožnit přezkum vypořádání (realizovat právo na dorovnání) méně formálním postupem v rozhodčím řízení, které je vhodné pro rozhodování sporů v obchodních věcech. Proto nebyl návrh na zrušení citovaného ustanovení shledán důvodným.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů, jak jsou vpředu označena, došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů, a proto jejich ústavní stížnost a návrh na zrušení poslední věty ust. obch. zák. odmítl [, b) ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2006