Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 431/04

Ústavní soud rozhodl dne 12. 1. 2006 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele G.P., zastoupeného advokátkou JUDr. O.U., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2004, čj. -74, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, čj. -35, a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. 6. 2003, čj. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I.

Ústavnímu soudu byl dne 13. 12. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu Praha-východ (dále jen " ") ze dne 6. 6. 2003, čj. -30, jímž byl z důvodu neodstranění vad podání odmítnut jeho návrh na obnovu dědického řízení, vedeného u okresního soudu pod sp. zn. . Stěžovatel dále požadoval zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, čj. -35, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. V telefaxovém podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 15. 12. 2004, pak stěžovatel uvedl, že jeho ústavní stížnost směřuje i proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2004, čj. -74, kterým bylo zamítnuto jeho dovolání proti výše uvedeným rozhodnutím. Dle , , ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s je třeba podání učiněné telefaxem a obsahující návrh ve věci samé doplnit nejpozději do tří dnů předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. S ohledem na skutečnost, že originál telefaxového podání ze dne 15. 12. 2004 byl stěžovatelem předán k poštovní přepravě až dne 20. 12. 2004, tedy po uplynutí zákonné lhůty, Ústavní soud k podání učiněnému telefaxem nepřihlížel.

Ústavní soud následně zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda je přípustná a zda splňuje formální a obsahové náležitost stanovené , přičemž shledal, že ústavní stížnost byla zčásti podána opožděně a zčásti je nepřípustná.

V souladu s lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním opravném prostředku, jež mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. V tomto případě bylo takovým rozhodnutím usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2004, čj. -74, jež bylo stěžovateli doručeno dne 15. 10. 2004; posledním dnem k podání ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí tedy bylo úterý 14. 12. 2004.

V petitu ústavní stížnosti, jíž Ústavní soud obdržel dne 13. 12. 2004, nebylo předmětné usnesení Nejvyššího soudu napadeno a rovněž z označení účastníků řízení v záhlaví ústavní stížnosti vyplývalo, že ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutím soudů prvých dvou stupňů. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2004, čj. -74, bylo napadeno až přípisem předaným k poštovní přepravě dne 20. 12. 2004, tedy po uplynutí lhůty stanovené . Z tohoto důvodu byl Ústavní soud nucen ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2004, čj. -74, ústavní stížnost odmítnout jako opožděnou podle .

Za situace, kdy stěžovatel svou ústavní stížností platně napadl pouze rozhodnutí okresního a krajského soudu, přičemž rozhodnutí Nejvyššího soudu, stvrzující správnost napadených rozhodnutí, zůstává nedotčeno, nutno ve vztahu k rozhodnutím soudů prvých dvou stupňů považovat ústavní stížnost za nepřípustnou. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí okresního a krajského soudu zrušil, existovalo by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997,

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 2, str. 331 a násl.).

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele v části směřující proti usnesení krajského soudu ze dne 17. 9. 2003, čj. -35, a usnesení okresního soudu ze dne 6. 6. 2003, čj. -30, odmítl podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2006

Michaela Židlická

soudce zpravodaj