Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 462/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.N., zastoupené advokátem N.T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2003, čj. - 109, a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 10. 2002, čj. - 83, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Praze (dále jen " ") a Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud").

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že obecné soudy posoudily její žalobu na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem chybně, takže byla nesprávným právním posouzením věci porušena zásada spravedlivého procesu. Správní orgán - pozemkový úřad - podle stěžovatelky nepostupoval v souladu s ustanovením a 4 ( ) a stěžovatelce nesdělil, že bylo vydáno rozhodnutí, kterým stěžovatelkou požadované nemovitosti byly vydány jiné osobě. Tímto postupem měla stěžovatelce vzniknout škoda, protože jí uplynula prekluzívní lhůta k podání žaloby proti osobě, které byl majetek vydán.

V souladu s ustanovením , 4 bylo vyžádáno vyjádření účastníků řízení.

Okresní i odkázaly na odůvodnění svých rozsudků.

Ze spisu sp. zn. Okresního soudu v Nymburce bylo zjištěno, že stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení 100 000,-- Kč z titulu náhrady škody způsobené jí nesprávným úředním postupem O.p.ú., který na její žádost ze dne 21. 12. 1992 o vydání pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), sdělil až dopisem ze dne 9. 8. 1996, že pozemky již byly podle tohoto zákona vydány jiné osobě, a stěžovatelce tak marně uběhla šestiměsíční lhůta podle tohoto zákona k podání žaloby proti osobě, jíž byly pozemky v restituci vydány. Okresní soud rozsudkem ze dne 15. 10. 2002, čj. - 83, žalobu stěžovatelky zamítl. v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2003, čj. - 109, rozsudek okresního soudu potvrdil. O dovolání proti rozsudku krajského soudu rozhodl Nejvyšší soud ČR a odmítl jej usnesením ze dne 23. 6. 2004, čj. - 123.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( y ČR). Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, nález č. 39, str. 281). S ohledem na uvedené posuzoval Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Obsah ústavní stížnosti a dovolání stěžovatelky (viz č. l. 113 - 115 spisu sp. zn. ) je v podstatě identický. Rozdíl spočívá pouze ve dvou odstavcích, z nichž vyplývá stěžejní argument stěžovatelky: Škoda byla způsobena tím, že jí správní orgán neoznámil, že již došlo k vydání předmětných nemovitostí. Jestliže pak obecné soudy toto neoznámení neposoudily jako nesprávný úřední postup, interpretovaly, podle stěžovatelky, věc chybně a zasáhly tím do jejích ústavně zaručených práv. Tento argument ale představuje pouze jinou formulaci toho, co stěžovatelka namítala v řízení před obecnými soudy a s čím se obecné soudy zcela vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly. V tomto směru lze tedy plně odkázat na konzistentní a racionální odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, zejména rozsudek krajského soudu (str. 2, 3) a usnesení Nejvyššího soudu ČR (str. 4). Obecné soudy uvedly, že zjistit skutečnost, že pozemky byly již v roce 1992 vydány jiné oprávněné osobě, by bylo možné včas pouze tehdy, kdyby měl správní orgán srovnávací sestavení parcel. Nečinnost stěžovatelky (jejího právního zástupce) po dobu 2 let byla příčinou toho, že správní orgán mohl požádat o srovnávací sestavení parcel až v roce 1995, a teprve poté pokračovat ve správním řízení a mj. zjistit, že parcely byly již vydány. Jestliže obecné soudy z takového skutkového stavu dovodily, že ze strany správního orgánu - pozemkového úřadu - nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a stěžovatelce nevznikla škoda ve smyslu , konstatuje Ústavní soud, že z těchto rozhodnutí zcela zřetelně vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Procesní postup a aplikace podústavního práva byla ústavně konformní, k zásahu do práva na spravedlivý proces garantovaného d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu