Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 122/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti M. G., právně zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem Polská 40/1505, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. :

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to především právo na spravedlivý proces, garantovaný d.

Stěžovatel byl rozsudkem soudu I.stupně uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let a byla mu uložena povinnost uhradit poškozenému škodu ve výši 8 460 Kč. Městský soud v Praze jako soud odvolací odvolání stěžovatele, jakož i odvolání státního zástupce zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvedl, že usnesení odvolacího soudu, doručené jeho obhájci dne 4. 1. 2005, napadl dovoláním, avšak z důvodu procesní opatrnosti podal ve lhůtě počítané od doručení rozhodnutí odvolacího soudu rovněž ústavní stížnost. Procesní opatrnost odůvodnil stěžovatel rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž je dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu velmi úzce interpretován a velmi často není připuštěn přezkum z hlediska námitek týkajících se tvrzeného porušení procesního postupu, předepsaného pro zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů, a to bez ohledu na závažnost důsledků pro spravedlivé rozhodnutí věci.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, Ústavní soud dospěl k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoli pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí orgánů veřejné správy, a proto do činnosti jiných orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Ústavní soud tedy rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů, resp. jiných orgánů veřejné moci, která jsou vzhledem ke své povaze způsobilá zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod ( ) za podmínky, že se jedná o konečná rozhodnutí ve věci, po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje ( ).

V dané věci stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností. O podaném dovolání bylo rozhodnuto dne 4. 5. 2005 usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. tak, že obě rozhodnutí napadená ústavní stížností byla zrušena a věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Tím odpadla základní podmínka pro projednání ústavní stížnosti, a to, že se musí jednat o pravomocné rozhodnutí ve věci. (Tuto zásadní skutečnost však Ústavnímu soudu nesdělil stěžovatel ani jeho právní zástupce, ale Ústavní soud ji zjistil ze své úřední činnosti).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud předložený návrh odmítl podle , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj