Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 469/05

Ústavní soud České republiky rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudkyň Vlasty Formánkové a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti Ing. V. K., zastoupeného Mgr. Tomem Káňou, advokátem se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Rožnovská 241 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2005, č.j. -69 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 7. 2004, č.j. spojené s návrhem na zrušení ust. , ve znění pozd. předpisů, ust. usn. předsednictva ČNR č. , ve znění pozd. předpisů, a ust. vyhl.č. , ve znění pozd. předpisů, a dále s návrhem, aby jmenované soudy nahradily stěžovateli náklady řízení takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené, se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, doplněnou stěžovatelem na výzvu Ústavního soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v , 3 a d d (dále jen " ") ve spojení s a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále uvádí, že rozhodnutí obecných soudů popírají , , 4, , y ČR a , 3, , y. V souvislosti s tímto zásahem do svých práv navrhuje zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů.

Napadeným rozhodnutím okresního soudu byla nařízena exekuce podle (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se proti tomuto usnesení odvolal. Odvolací soud jeho odvolání odmítl.

Obsahem stěžovatelovy ústavní stížnosti je z převážné části argumentace týkající se rozhodnutí ve věci samé, která napadaným rozhodnutím o nařízení exekuce předcházela. Stěžovatel opakovaně a obsáhle kritizuje postup soudů i správních orgánů a dovozuje setrvalé porušování svých základních práv. Exekuční tituly, na jejichž základě byla napadaná rozhodnutí vydána, byly předmětem ústavní stížnosti sp.zn.

. Ústavní soud v tomto řízení neshledal porušení základních práv stěžovatele.

Stěžovatelem zmiňovaný nález sp.zn.

se napadaných rozhodnutí netýká. Stěžovatel se ve své stížnosti rovněž dovolává nálezu sp.zn.

a tvrdí nepřiměřenost exekuce. Ani tato problematika s posuzovanou ústavní stížností nesouvisí, neboť soud v rozhodnutí vydaném podle exekučního řádu nestanoví způsob provedení exekuce a nemůže se tak dostat do konfliktu s ust. § , 264

S relevancí k napadaným rozhodnutím uplatňuje stěžovatel argumentaci založenou na údajném porušení jeho práva, aby jeho věc byla projednána veřejně a v jeho přítomnosti, a práva na právní pomoc. Vytýká soudu, že se nemohl před vydáním usnesení k návrhu na nařízení exekuce vyjádřit. Z toho dovozuje porušení práva na spravedlivé soudní řízení a účinný právní prostředek nápravy. Je evidentní, že stěžovatel mylně interpretuje právo na účinný právní prostředek nápravy, neboť řízení o výkon rozhodnutí není prostorem pro přezkum jemu předcházejících rozhodnutí ve věci samé.

Charakter a účel exekučního řízení určuje standardy ochrany práv účastníků tohoto řízení. Prvořadým zájmem je především rychlost, neboť o právech a povinnostech je již pravomocně rozhodnuto a exekuční řízení nastupuje až v momentě, kdy povinný dobrovolně neplní, co mu bylo rozhodnutím nalézacího soudu uloženo. Exekuční řízení tedy není prostorem pro další přezkum rozhodnutí nalézacího soudu nebo pro další diskusi účastníků, vzhledem k tomu, že jeho předmět již není sporný. Proto právní úprava vyžaduje nařízení jednání jen v určitých zákonem stanovených případech. Lze uzavřít, že rozhodnutí o nařízení exekuce není s to porušit základní práva, kterých se stěžovatel dovolává.

Ve vztahu k návrhu na zrušení v ústavní stížnosti označených právních norem odpovídá ustálené judikatuře Ústavního soudu, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se takové rozhodnutí promítnout i do návrhu spojeného s touto stížností dle . Je-li totiž ústavní stížnost odmítána, odpadá tím základní podmínka potřebná k projednání návrhu s ní spojeného, neboť opačný výklad by vedl k tomu, že aktivní legitimace k podání návrhu podle by se zcela nežádoucím způsobem rozšířila i na subjekty, které takové oprávnění nemají (srov. usnesení , publ. in. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 22). Se stížností spojený návrh byl tudíž odmítnut jako návrh podaný osobou neoprávněnou, když navíc umožňuje úspěšně se domáhat zrušení pouze takových předpisů nebo jejich ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Tomuto kritériu stěžovatelův návrh nevyhovuje.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl [ ] a návrh s ní spojený byl pak odmítnut podle z důvodu uvedeného v .

Při odmítnutí podané ústavní stížnosti nepřichází v úvahu, aby Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatele a zavázal Krajský soud v Ostravě a Okresní soud ve Frýdku-Místku k náhradě nákladů, které stěžovateli v řízení před Ústavním soudem vzešly ( ).

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2006

Vojen Güttler

předseda senátu