Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 478/04

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 18. ledna 2006

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti V., spol. s r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2004 č. j. -41, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání rozhodnutí o nákladech řízení.

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2004 č. j. -41 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut jeho návrh na vydání doplňujícího rozhodnutí o nákladech řízení ve sporu vedeném proti němu městem S. Stěžovatel se domnívá, že krajský soud napadeným rozhodnutím zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a a 95 y. Svou ústavní stížnost opírá o následující důvody.

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 1. 2004 č. j. -23 byla zamítnuta žaloba města S. proti stěžovateli a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení. K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 5. 2004 č. j. -36 tak, že rozsudek Okresního soudu v Chebu zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl o postoupení věci Městskému úřadu v S., neboť věc nespadá do pravomoci soudu v občanském soudním řízení. Stěžovatel návrhem ze dne 7. 6. 2004 požádal odvolací soud o doplnění tohoto usnesení o rozhodnutí o nákladech řízení, neboť soud o nákladech dosud nerozhodl. Krajský soud v Plzni napadeným usnesením ze dne 14. 6. 2004 č. j. -41 návrh zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci není dána jeho pravomoc k řízení, a proto nemůže rozhodnout ani o nákladech řízení. S uplatněním nároku na náhradu nákladů řízení odkázal stěžovatele na řízení před Městským úřadem v S. Stěžovatel se domnívá, že pokud soud řízení zastavil, měl rozhodnout i o nákladech řízení, neboť rozhodnutí o nákladech soudního řízení náleží do výlučné pravomoci soudu. Správní orgán, na který soud stěžovatele odkázal, může rozhodovat pouze o nákladech správního řízení. Řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení; zastavení řízení zavinil žalobce, neboť podal žalobu k soudu, ačkoliv spor nespadal do soudní pravomoci, a následně podal proti rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolání. V souvislosti s tím vznikly žalovanému náklady, o kterých měl rozhodnout soud.

II.

K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Plzni, který však jen opakoval argumenty vyslovené v odůvodnění napadeného usnesení. Proto Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí.

III.

Dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Oba účastníci - a to stěžovatel podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 15. 11. 2005 a účastník řízení podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2005 - vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání. Protože Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

IV.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Chebu sp. zn. . Ze spisu zjistil, že město S. se žalobou proti stěžovateli domáhalo vydání platebního rozkazu, kterým by byla odpůrci V., spol. s r. o., (stěžovatel) stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 91 013 Kč se 4% úrokem z prodlení od 1. 9.2002 do zaplacení a náklady řízení ve výši 22 259 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil ustanovením , o loteriích a jiných podobných hrách, podle kterého je provozovatel povinen do dvou měsíců po uplynutí doby, na kterou mu bylo vydáno povolení, podat vyúčtování provozu jednotlivých výherních hracích strojů a předložit je orgánu, který povolení vydal, a příslušnému finančnímu úřadu. Žalovaný byl vyzván k předložení uvedeného vyúčtování a k zaplacení části výtěžku z provozu výherních hracích strojů za období od 1. 1. 2002 do 30. 6. 2002. Vyúčtování nepředložil a výtěžek nezaplatil. Dluh z výtěžku činí uvedenou částku 91 013 Kč.

Okresní soud v Chebu vydal dne 23. 7. 2003 platební rozkaz č. j. -5, kterým uložil žalovanému, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatil žalobci částku 91 013 Kč se 4% úrokem z prodlení od 1. 9. 2002 do zaplacení a náklady řízení v částce 21 950 Kč. Stěžovatel podal proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor.

Rozsudkem ze dne 20. 1. 2004 č. j. -23 Okresní soud v Chebu žalobu zamítl a stanovil žalobci povinnost uhradit žalovanému (stěžovateli) náklady řízení ve výši 19 755 Kč. Rozsudek odůvodnil tím, že v souladu s (dále jen " ") má sice žalobce způsobilost být účastníkem řízení, avšak není věcně legitimován domáhat se nároku na zaplacení výtěžku z provozu hracích automatů proti žalovanému v soudním řízení. Řízení ve věcech loterií a jiných podobných her podléhá totiž a tím je dán i "postup Městského úřadu v S. (tj. subjektu odlišného od žalobce) při vymožení předmětné části výtěžku". O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením

K odvolání města S. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 5. 2004 č. j. -36 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil s odůvodněním, že ve věci není dána pravomoc soudů. Dále rozhodl, že se věc postupuje Městskému úřadu v S. jako orgánu, do jehož pravomoci rozhodování věci náleží.

Stěžovatel následně svým podáním ze dne 8. 6. 2004 krajskému soudu navrhl, aby v souladu s ustanovením a své usnesení doplnil a rozhodl podle o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

Krajský soud napadeným usnesením ze dne 14. 7. 2004 č. j. -41 návrh zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tak, že dospěje-li soud k závěru, že není dána jeho pravomoc k řízení podle , řízení zastaví a vysloví, kterému orgánu bude věc postoupena. Nezkoumá, zda jsou splněny i další podmínky řízení před soudem, protože toto řízení mu již nepřísluší; nemůže rozhodnout ani o nákladech řízení, protože není vůbec oprávněn ve věci rozhodovat. Své právo na náhradu nákladů řízení, a to i těch, které vznikly v řízení před soudem, musí žalovaný uplatnit v řízení před orgánem, kterému byla věc postoupena, tedy před orgánem správním.

V.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je důvodná.

Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení učiněný při zastavení řízení má oporu v ustanovení Citované ustanovení je totiž třeba vidět v souvislosti s ustanovením , podle kterého o povinnosti k náhradě nákladů rozhoduje soud bez návrhu (z úřední povinnosti), a to v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí, bez ohledu na způsob skončení. Podle názoru Ústavního soudu, pokud tedy obecný soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení, pak jeho postup porušuje principy spravedlivého procesu podle y (denegatio iustitiae). Je evidentní, že pokud je řízení zastaveno v důsledku chybného postupu žalobce, nemohou se nepříznivé majetkové důsledky vyvolané tímto sporem dotknout toho účastníka řízení, který svým procesním úkonem spor nevyvolal.

Z citovaného ustanovení podle přesvědčení Ústavního soudu vyplývá, že o nákladech řízení před soudem může rozhodovat toliko soud. Pokud tedy v posuzovaném případě soud odkázal stěžovatele s uplatněním práva na náhradu nákladů řízení před soudem na řízení před správním orgánem, lze i v tomto jeho postupu spatřovat porušení práva stěžovatele na soudní ochranu, a tedy na spravedlivý proces podle y.

Proto Ústavní soud mimo ústní jednání ústavní stížnosti podle vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.