Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 548/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti Interbusiness, a.s., se sídlem Podbabská 20, Praha 6, zastoupeného Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem Ovčí hájek 2172/42, 158 00 Praha 5, proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.7.2005, čj. -371, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody.

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.10.2004, čj. -205, a ve výroku II, týkajícího se náhrad nákladů řízení před soudy obou stupňů, u šesti paušálních náhrad za poskytnutou právní službu advokáta stěžovatele (oprávněného) snížil náhradu podle ust. , vždy o 50 %, neboť za stěžovatele byl údajně v každém stadiu řízení realizován pouze jeden úkon právní služby. Pro takový závěr není podle mínění stěžovatele opora v obsahu spisu, protože v každém stadiu řízení činil právní zástupce stěžovatele více než jeden úkon právní služby. Svým postupem proto Městský soud v Praze zasáhl do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ve výroku II. zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Městský soud v Praze, který v plném rozsahu odkázal toliko na odůvodnění dotčeného usnesení. Proto Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. . Zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 15.10.2004, čj. -205, zamítl v bodu I. návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného (Český národní investiční obchodně-podnikatelský fond, a.s., v likvidaci) u Československé obchodní banky, a.s., a v bodu II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení podali odvolání oprávněný i povinný. Oprávněný napadl usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu. Odvolání povinného směřovalo pouze do výroku o nákladech řízení. Namítal, že oprávněný měl při nařízení exekuce úspěch pouze co do jistiny ve výši 2.600.000,- Kč, zatímco pokud jde o příslušenství, které tvoří 12/13 vymáhané pohledávky, úspěch neměl. Proto by měla být povinnému přiznána plná úhrada nákladů řízení podle . Odvolací soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že exekuční titul splňuje zákonné požadavky, které jsou na tento titul kladeny. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán důvodně. Proto změnil usnesení soudu I. stupně tak, že tomuto návrhu v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že povinnému, jež byl ve všech stádiích řízení neúspěšný, byla uložena povinnost k náhradě nákladů, jež oprávněný účelně vynaložil. Tyto náklady jsou tvořeny šesti paušálními náhradami za právní služy advokáta v jednom stupni řízení z předmětu řízení 2.600.000,- Kč (z jistiny pohledávky) ve výši 35.250,- Kč, sníženými vždy o 50 % dle , na částku 17.625,- Kč, neboť za oprávněného byl v každém stadiu řízení realizován pouze jeden úkon právní služby, šesti náhradami hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/96 Sb., po 75,- Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 50.000,- Kč.

IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a soudní ochranu, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že se stěžovatel domáhá přezkoumání bodu II. napadeného rozhodnutí tak, jako by byl Ústavní soud dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že jeho právní zástupce v rámci řízení provedl více úkonů právní služby, než uvedl ve svém rozhodnutí odvolací soud, aniž by to však blíže specifikoval. K této námitce Ústavní soud poukazuje na obsah spisu; z jeho rekapitulace vyplývá, že v rámci poměrně dlouhého řízení advokát skutečně učinil řadu úkonů, že však - podle rozhodnutí obecného soudu - nelze všechny úkony podřadil pod úkony právní služby, jak je stanoví a 2 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů [ve spisu je obsaženo např. doplnění návrhu na základě usnesení soudu (č.l. 44 a 69), zaslání y soudu (č.l.71), návrh na určení neplatnosti dodatku ke smlouvě s COOP bankou, který se netýkal předmětu exekučního řízení (č.l.160) apod.]. Za této situace neshledal Ústavní soud ani svévoli ani tzv. extrémní rozpor mezi obsahem spisu a napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze ve smyslu uznávané judikatury. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je sice poměrně stručné, je však výstižné, neboť soud vyložil, jakými úvahami se při rozhodování řídil a v jeho postupu Ústavní soud nehledal rozpor se základními právy stěžovatele. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze postupoval v rámci daném příslušnými právními předpisy, a aplikoval běžné právo způsobem ústavně konformním, takže nelze dovozovat porušení základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává.

Ústavní soud poukazuje v této souvislosti také na svou obecně dostupnou judikaturu (viz např. usnesení sp.zn.

, www.judikatura.cz), podle které se při rozhodování o nákladech řízení v zásadě jedná o diskreční oprávnění soudu, do kterého se Ústavní soud necítí být oprávněn zasahovat. Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se nepochybně může některého účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kriterií spravedlivého (fair) procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. I kdyby tedy bylo předmětné rozhodnutí z hlediska běžné zákonnosti sporné, Ústavní soud konstatuje, že rozdílný názor na interpretaci obyčejného práva (bez ohledu na to, zdali pouze namítaný nebo Ústavním soudem autoritativně zjištěný) sám o sobě porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces podle d založit nemůže.

Ústavnímu soudu pro nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2006

František Duchoň v.r.

předseda senátu