Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 696/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.K., zastoupeného advokátkou Mgr. A.V., proti usnesení Okresního státního zastupitelství P., ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 2 Zn 716/2003, a usnesení Police ČR, ze dne 22. 6. 2004, čj. ORPZ-87/Mn-TČ-2003, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností se M.K. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedených usnesení Okresního státního zastupitelství (dále jen "státní zastupitelství") a Policie ČR, (dále jen "policejní orgán"), pro porušení a d (dále jen " ").

Uvedeným usnesením státní zastupitelství zamítlo, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, jímž byl, podle § 80 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), poškozenému T.J. vrácen motocykl oranžové barvy, bez registrační značky, který pro potřebu trestního řízení stěžovatel vydal (§ 78 TrŘ).

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, stejně jako ve stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, že vlastnické právo k předmětnému motocyklu nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2003, kterou uzavřel s J.J. Poukázal na důsledky ustanovení § 446 obchodního zákoníku (dále jen "ObchZ"). Kupní smlouva byla uzavřena podle obchodního zákoníku, z něhož vyplývá, že vlastnické právo lze nabýt i od "nevlastníka". I přes tyto skutečnosti byl motocykl vrácen poškozenému T.J. Tím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Na podporu svých tvrzení odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 10. 1998,

sp. zn.

, ze dne 16. 4. 1999,

sp. zn.

, ze dne 27. 11. 2002,

sp. zn.

, ze dne 2. 7. 2003,

sp. zn.

, a ze dne 15. 10. 2003,

sp. zn.

.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z usnesení policejního orgánu vyplývá, že uvedený motocykl a další, ve výroku usnesení označené věci byly odcizeny poškozenému TJ. Protože se v dané věci nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 TrŘ, bylo trestní oznámení odloženo. Po nějaké době, prostřednictvím inzerátu, poškozený T.J. zjistil, že předmětný motocykl se nachází v držení stěžovatele. Tuto skutečnost nahlásil Policii ČR, která stěžovatele vyzvala k jeho vydání. Stěžovatel označený motocykl dobrovolně vydal a k věci uvedl, že motocykl koupil od J.J., který jej měl získat směnou od neznámé osoby.

Vzhledem k těmto skutečnostem byl usnesením policejního orgánu označený motocykl vydán poškozenému T.J. Orgány činné v trestním řízení neměly pochybnosti o jeho vlastnickém právu k uvedenému motocyklu. Státní zastupitelství také řádně odůvodnilo, proč stěžovatelem předloženou kupní smlouvu nepovažovalo za platnou a uzavřenou podle obchodního zákoníku, s ohledem na smluvní strany, důvod zakoupení, způsob užívání a neúplnost smlouvy.

Rozhodnutí, na jejichž základě byl předmětný motocykl vydán jinému subjektu než stěžovateli, který jej Policii ČR vydal pro potřebu trestního řízení, nejsou v rozporu s § 80 odst. 1 TrŘ a nelze v nich spatřovat porušení y, neboť vyvozené právní závěry nejsou v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, jsou ústavně konformním způsobem odůvodněna a nevykazují znaky libovůle. Rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z y, není možno vykládat jako garanci úspěchu v řízení. V žádném případě toto právo nezaručuje nárok kohokoliv, aby rozhodnutí orgánu veřejné moci korespondovalo s konkrétními zájmy některého z účastníků. To, že orgán veřejné moci rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Pokud stěžovatel namítal zásah do práva, obsaženého v y, je třeba uvést, že jde o ustanovení, vymezující, v návaznosti na y, rámec vztahu jednotlivce a státu, nikoliv však jednotlivá práva.

V tomto směru je rovněž nutné zdůraznit, že usnesení o vydání věci není rozhodnutím, jímž by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydanému motocyklu. Rozhodnutí o vydání věci podle § 80 odst. 1 TrŘ nemá z hlediska věcného či závazkového práva žádný konstitutivní či deklaratorní účinek. Stěžovatel má tedy možnost uplatnit svá práva v občanskoprávním řízení, řešícím smluvní a vlastnické otázky, kde mohou být sporné právní poměry vyřešeny definitivně.

Odkazy na shora označené nálezy Ústavního soudu jsou nepřípadné, neboť se jedná o skutkově odlišné věci. Každý případ je nutno posuzovat na základě konkrétních okolností a argumentace, obsažená v jednom rozhodnutí Ústavního soudu, není bez dalšího převoditelná na jakýkoli, byť i zdánlivě podobný případ.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu