Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 757/05

Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2006 v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti 1) JUDr. B. B., 2) MUDr. M. B., obou zastoupených Mgr. Evou Budínovou, advokátkou, Advokátní kancelář ve Frýdku - Místku, Na Poříčí 1199, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2003, č.j. -128, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30.8.2002, č.j. -84, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 25.11.2005 se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva a svobody, a to právo podle d (dále jen " ") ve vztahu k vlastnictví jako k svobodnému projevu vůle podle y a podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (v ústavní stížnosti nepřesně uveden Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě bylo z důvodu porušení předkupního práva žalobkyně rozhodnuto o povinnosti stěžovatelů učinit žalobkyni M. K. nabídku s návrhem na uzavření kupní smlouvy ve znění v rozsudku uvedeném.

Stěžovatelé podali proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudek Okresního soudu v Ostravě potvrdil. V odůvodnění svého ústavní stížností napadeného rozsudku Krajský soud v Ostravě uvedl, stejně jako soud první instance, že nabídka stěžovatelů pro uplatnění předkupního práva nesplňovala náležitosti , a . K námitce stěžovatelů, že výkon předkupního práva je na hranici ústavnosti, uvedl, že předkupní právo je upraveno , který je součástí českého právního řádu a v předmětné věci nedošlo k žádnému extenzivnímu výkladu příslušných ustanovení.

Stěžovatelé podali dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, který řízení o jejich dovolání v části směřující do shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě zastavil a v části směřující do shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání odmítl s odůvodněním, že nejde o otázku zásadního právního významu dle .

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvádí, že ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Mají za to, že předkupní právo ze zákona jako právo věcné bylo zavedeno jako nástroj proti vlastnickému právu, odkazují na okolnosti jeho zakotvení v středního . Uvádí, že tento institut nemá na území ČR právní kontinuitu a fungoval pouze jako nástroj totalitní moci. Stěžovatelé dále polemizují se soudní praxí, která zavedla pro spoluvlastnické vztahy dle s odkazem na ust. použití . Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že postupem obecných soudů byli zbaveni svého majetku, a tím i práva pokojně užívat svůj majetek, aniž by zde byla naplněna podmínka veřejného zájmu. V tom stěžovatelé spatřují porušení svého práva na pokojné užívání majetku zaručeného u a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud po posouzení skutkové a právní stránky věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Námitkou vznesenou v ústavní stížnosti je nepřiměřená aplikace na spoluvlastnické vztahy uvedené v , a to prostřednictvím . Ustanovení uvádí, že občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními , které upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Ve své předchozí judikatuře již Ústavní soud otázku možnosti aplikace na ust. řešil (

, nepublikováno). Ústavní soud vyslovil názor, že užití analogie dle považuje za hraniční ve vztahu k mezím základního práva, uvedeným v y ("Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena."). Nicméně shledal aplikaci ve vztahu k za ústavně konformní.

Ústavní soud ve své judikatuře dále uvedl, že nelze v případě nesplnění povinnosti dle vystačit s tvrzením, že se vlastně nic nestalo, když je oprávněnému spoluvlastníkovi předkupní právo zachováno i do budoucna. základních práv a svobod totiž zaručuje vlastníkům ochranu jejich práv se stejným zákonným obsahem. Spoluvlastnictví je výrazem vlastnického vztahu ke společné věci s tím, že spoluvlastník může se svým podílem nakládat jen s ohledem na zájmy ostatních spoluvlastníků. A proto stejně jak nikdo v zásadě nemůže být spravedlivě nucen, aby setrvával ve spoluvlastnickém vztahu, tak nemůže být nucen, aby přijal jiného spoluvlastníka bez projevu vlastní vůle (

, Sb. n. u. ÚS, svazek 8, nález č. 73).

V daném případě nemá Ústavní soud důvod odchylovat se od své předchozí judikatury. Postup obecných soudů v případu stěžovatelů Ústavní soud shledal jako ústavně konformní, neboť rozhodnutí obecných soudů jsou postavena na racionálním základu, řádně odůvodněna a jsou v souladu s jejich konstantní judikaturou.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu