Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 653/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 4. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele P.H.D., zastoupeného JUDr. Janem Brčákem, advokátem se sídlem 101 00 Praha 10, Vršovická 51/478, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2005 č. j. -49, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. září 2004 č. j. -19, kterým došlo k zamítnutí žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 1. června 2004 č. j. OAM-340/LE-B01-B03-2004. Tímto byla dle , ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatele o udělení azylu.

Dle odůvodnění ústavní stížnosti nebylo adekvátně při jejím posouzení zohledněno tvrzení stěžovatele jednak o tom, že by se ve své vlasti dostal do značných ekonomických problémů, a dále že na základě jeho nesouhlasu s vietnamským politickým systémem je vystaven politickému i osobnímu tlaku ze strany tamnějších úřadů. Proto se rozhodl žít svobodně v demokratické zemi, za kterou si vybral Českou republiku. Stěžovatel má za to, že zmíněný (z hlediska ochrany základních práv) nedostatečný přístup Nejvyššího správního soudu nalézá odrazu v porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v ve spojení s d, pročež se domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost jím vydaného rozsudku a posléze jej nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů]. Tento závěr dovodil Ústavní soud v předmětné věci.

Nejvyšší správní soud v rámci zákonem vymezeného prostoru řádně přezkoumal námitky stěžovatele z pohledu důvodů uvedených v , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů. Zcela v intencích zásad plynoucích z práva na spravedlivý proces vyložil, a to racionálně konzistentním a dostatečně přesvědčivým způsobem, proč v návaznosti na skutečnosti v řízení před správními orgány (řádně) zjištěné nebylo lze podřadit tvrzení stěžovatele pod ustanovení ani , ve znění pozdějších předpisů, a tudíž jeho žádosti ve smyslu jím předložené argumentace vyhovět. Podrobně rozvedl, proč nepřisvědčil jednotlivým argumentům předloženým k posouzení stěžovatelem, přičemž na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí postačí takto pro stručnost odkázat (str. 3-7 předmětného rozsudku).

Pakliže bylo shledáno, že Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nevykročil z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv stěžovatele, bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo. Jelikož tak bylo učiněno neprodleně po jejím podání, návrh dle cit. zák. se stal pro bezpředmětným. Proto o něm již nebylo samostatně rozhodováno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2006