Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 619/05

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., IČ: 25124986, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 66, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem České Budějovice, J. Š. Baara 80, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2005, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2005, čj. - 159, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhla zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud").

Stěžovatelka tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo zasaženo do jejích základních práv garantovaných , , d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelce nebylo v řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků, protože soudy obou stupňů dospěly k závěru, že pro to nejsou dány podmínky. Vycházely z toho, že základní kapitál stěžovatelky je 3 000 000,-- Kč, takže lze mít důvodně za to, že stěžovatelka s takovou částkou disponuje. Odkázaly na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2004,

sp. zn.

. Podle stěžovatelky od vydání uvedeného usnesení Ústavního soudu došlo k podstatným změnám v jejích ekonomických poměrech. Tento fakt namítala, ale obecné soudy se s ním nevypořádaly. Podle stěžovatelky hodnota zapsaného základního jmění je pouze jedním z ukazatelů ekonomické situace podnikatelského subjektu. Pokud obecné soudy neprovedly důkazy předloženou rozvahou nebo výsledovkou, byl porušen princip práva na spravedlivý proces. Skutečnost, že stěžovatelka nebyla osvobozena od soudních poplatků, znamená, že nebude moci uplatňovat svá práva. Tím jí byl odepřen rovný přístup k právům a dochází tím k ohrožení její majetkové podstaty.

Z rozhodnutí obecných soudů, jejichž zrušení stěžovatelka navrhla, bylo zjištěno, že se žalobou, podanou u městského soudu, domáhala po pěti žalovaných subjektech zaplacení částky 58 476 000,-- Kč a zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků. Městský soud její návrh zamítl usnesením ze dne 22. 1. 2003, čj. - 106. K odvolání stěžovatelky krajský soud následně toto usnesení potvrdil usnesením ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. . O ústavní stížnosti stěžovatelky, podané proti těmto usnesením, rozhodl Ústavní soud již usnesením ze dne 4. 11. 2004,

sp. zn.

, kterým ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Stěžovatelka přesto soudní poplatek nezaplatila a znovu požádala o osvobození od soudních poplatků s tím, že se podstatně změnily okolnosti, na jejichž základě bylo vydáno původní rozhodnutí. Městský soud její návrh zamítl usnesením ze dne 25. 3. 2005, čj. - 159. V odůvodnění konstatoval, že při rozhodnutí vycházel z údajů zapsaných v obchodním rejstříku, kde je uvedeno, že základní kapitál stěžovatelky je 3 000 000,-- Kč a nehodnotil výkaz zisku a ztrát k 31. 12. 2004 a rozvahu. Podle soudu je rozhodujícím kriteriem pro posouzení poměrů stěžovatelky zapsané základní jmění v obchodním rejstříku, tím má stěžovatelka podle soudu také disponovat. V tomto směru odkázal na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

. Krajský soud usnesení městského soudu potvrdil usnesením ze dne 29. 7. 2005, sp. zn. .

Ústavní soud po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y ČR).

Podle stěžovatelky došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv tím, že obecné soudy nevyhověly jejímu návrhu na osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud připomíná, že v otázce osvobození od soudních poplatků je jeho ingerenční činnost do rozhodování obecných soudů ještě omezenější než v případech ostatních, jak se o tom zmínil mj. i v usnesení

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, nález č. 28, str. 275). Zde konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů ( y ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. V projednávané věci pak Ústavní soud plně odkazuje na své usnesení ze dne 4. 11. 2004,

sp. zn.

. Ústavní soud je toho názoru, že z ústavně právního hlediska nelze rozhodnutí obecných soudů nic vytknout, k zásahu do základních práv stěžovatelky garantovaných , , y a Úmluvy nedošlo.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu