Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 691/05

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc, Na Střelnici 39, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. 9. 2005, čj. - 57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění:

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhl zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud"). K zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatele došlo, podle jeho tvrzení, tím, že krajský soud rozhodl nesprávně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Stěžovatel měl v řízení úspěch 75%, má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 50%. Krajský soud mu, bez jakéhokoli odůvodnění, přiznal náhradu pouze ve výši 1/3. Tím bylo zasaženo do jeho práva na soudní ochranu, garantovaného d (dále jen " "). Zároveň došlo k porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci ( y ČR) a vázanosti soudu zákonem ( y ČR).

Z obsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal proti svému otci zvýšení výživného z částky 1 000,-- Kč na částku 3 000,-- Kč měsíčně. Okresní soud v Olomouci, rozsudkem ze dne 14. 3. 2005, čj. - 37, zvýšil výživné na 2 000,-- Kč měsíčně, rozhodl o doplatku výživného, ve zbytku žalobu zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů.

K odvolání stěžovatele krajský soud, rozsudkem ze dne 6. 9. 2005, čj. - 57, změnil rozsudek okresního soudu tak, že zvýšil výživné o dalších 500,-- Kč měsíčně, ve zbývající části žalobu zamítl. Stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 044,-- Kč. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel měl se svou žalobou úspěch pouze částečný, na základě poměru úspěchu a neúspěchu účastníků přísluší žalobci (stěžovateli) náklady ve výši 1/3.

Ústavní soud po zvážení zjištěných skutečností dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

Jak opakovaně ve své judikatuře uvádí, Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných normami obecného práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod. Takovéto porušení Ústavní soud v přezkoumávané věci neshledal.

Stěžovatel spatřuje zásah do svých práv v tom, že krajský soud mu na náhradě nákladů řízení přiznal částku nižší, než mu podle jeho výpočtu přiznat měl. Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 27, str. 307) konstatoval, že u stanovení náhrady nákladů řízení se jedná o diskreční oprávnění soudu, do kterého se Ústavní soud necítí být oprávněn zasahovat. Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se nepochybně může některého účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kriterií spravedlivého (fair) procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé.

I kdyby tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud stanovil náhradu nákladů řízení nesprávně, nejedná se o zásah do práv stěžovatele v takové intenzitě, která by znamenala zásah protiústavní. S odkazem na uvedené Ústavní soud uzavírá, že v dané věci není důvod pro vydání kasačního nálezu. Pokud se stěžovatel cítí být výrokem krajského soudu poškozen, může uplatnit postup podle speciálního zákona ( ) a nezatěžovat Ústavní soud.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) ZÚS jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu