Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 674/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatelky Tamda, a. s., se sídlem v Brně, Hudcova 70a, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2005, č. j. -174, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 17. 10. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen " "), jímž byla pro opožděnost odmítnuta její námitka podjatosti vznesená vůči soudkyni JUDr. Ludmile Šimůnkové v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. .

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že soudkyně JUDr. Ludmila Šimůnková postupovala v průběhu řízení v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení, což je zřejmé zejména z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 5. 2005, č. j. -158, jímž byla žaloba stěžovatelky rozdělena na 302 samostatných řízení. Toto usnesení bylo právnímu zástupci doručeno dne 13. 5. 2005, přičemž nejbližší ústní jednání následující po datu doručení předmětného usnesení bylo nařízeno na 2. 8. 2005. Jestliže stěžovatelka vznesla na základě výše uvedeného postupu soudkyně dne 8. 7. 2005 námitku podjatosti, byla tato uplatněna včas, neboť v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), bylo možno námitku podjatosti uplatnit nejpozději v den konání následujícího ústního jednání, tedy dne 2. 8. 2005. proto pochybil, jestliže námitku podjatosti považoval za těchto okolností za opožděnou. Stěžovatelka se neztotožnila ani s názorem, vysloveným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že námitka podjatosti by nemohla být shledána důvodnou, i kdyby byla vznesena včas, neboť směřovala výhradně do okolností spočívajících v postupu soudce v řízení o projednávané věci.

tím, že odmítl stěžovatelce poskytnout ochranu před zjevně šikanózním postupem soudkyně JUDr. Ludmily Šimůnkové, dle názoru stěžovatelky porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil.

II.

Ústavní soud posoudil věcnou stránku ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Podstatu ústavní stížnosti tvoří přesvědčení stěžovatelky, že chybně interpretoval a 15a , , ve znění pozdějších předpisů, když odmítl její námitku podjatosti jako opožděnou. Ústavní soud napadené rozhodnutí vrchního soudu přezkoumal, přičemž shledal, že postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními i s principy spravedlivého procesu a za evidentně mylný nutno označit výklad obsažený v ústavní stížnosti.

Ustanovení stanoví, že účastník řízení je povinen uplatnit námitku podjatosti nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde. Alternativně, nevěděl-li účastník v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku podjatosti uplatnit do 15 dnů poté, co se o tomto důvodu dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit pouze tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců. První jednání, jehož se zúčastnila soudkyně JUDr. Ludmila Šimůnková, proběhlo dne 8. 2. 2005, přičemž účastníci byli o možnosti vznést námitku podjatosti řádně poučeni. Jestliže tedy důvod, pro nějž měla být JUDr. Šimůnková vyloučena, vznikl po tomto datu, bylo nutno námitku podjatosti uplatnit do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatelka o důvodu vyloučení dozvěděla, v tomto případě tedy do 15 dnů od doručení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2005, č. j. -158. Předmětné usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 13. 5. 2004, přičemž námitka podjatosti byla předána k poštovní přepravě dne 8. 7. 2005. tedy nepochybil, jestliže námitku podjatosti pro opožděnost odmítl.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. 12. 2005

Michaela Židlická

předsedkyně senátu