Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 219/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GENTA, a. s., se sídlem Hradec Králové, Kroupova 441, zastoupené JUDr. J. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004, čj. - 76, za účasti Mgr. T. V., správce konkursní podstaty úpadce SPRINT, a. s., zastoupeného Mgr. P. U., jako vedlejšího účastníka, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"). Uvedla, že předběžným opatřením, které na její návrh vydal Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), byla společnosti FORMINSTER ENTERPRISES Ltd. a Mgr. T. V., správci konkursní podstaty úpadce SPRINT, a. s., zakázána dispozice s akciemi společnosti KOTVA, a. s. Vrchní soud shora označeným usnesením změnil usnesení městského soudu tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Stěžovatelka tvrdí, že svým postupem a rozhodnutím vrchní soud porušil , , , a y ČR, dále , a 3, , , d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatelka zejména zpochybnila výklad , provedený vrchním soudem, tvrzením, že v rozporu se zákonem požadoval dostatečně věrohodné prokázání samotného nároku a požadoval splnění podmínek jdoucích nad rámec zákona. Kdyby měl být v řízení o předběžném opatření prokazován nárok ve věci samé, postrádalo by toto řízení smysl.

V souladu s ustanovením , 4 bylo vyžádáno vyjádření účastníků řízení.

Městský soud uvedl, že vycházel z listinných podkladů předložených stěžovatelkou. S ohledem na předloženéy a valnou hromadu společnosti KOTVA, a. s., svolanou na srpen 2003, dospěl k závěru, že stěžovatelka osvědčila potřebu zatímní úpravy poměrů a návrhu vyhověl.

Podle vrchního soudu nebylo porušeno žádné z uvedených ustanoveníy ČR,d ani . V rozhodnutí jasně uvedl, proč nepovažoval stěžovatelkou předloženou smlouvou o půjčce akcií za dostatečně osvědčené, že je dán důvod pro předběžné opatření.

Vedlejší účastník uvedl, že vrchní soud interpretoval ustanovení ústavně konformně. Odůvodnění jeho rozhodnutí je dostatečné a nelze jej považovat za projev svévole. Vrchní soud nezasáhl ani do rovného postavení účastníků řízení ve smyslu y. Poukázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, podle kterého na vydání předběžných opatření nejsou kladeny požadavky, které plynou z ústavního práva na soudní ochranu. Pokud stěžovatelka namítala, že vrchní soud vyšel z poznatků, které získal v rámci své činnosti, je nutné připomenout ustanovení , v němž je výslovně uvedeno, že není třeba dokazovat skutečnosti, které jsou soudu známy z jeho činnosti.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením městského soudu ze dne 11. 8. 2003, čj. - 14, bylo žalovaným, společnosti FORMINSTER ENTERPRISES Ltd., se sídlem na Kypru, a Mgr. T. V., správci konkursní podstaty úpadce SPRINT, a. s., uloženo zdržet se jednání, kterým by vykonávali svá akcionářská práva spojená s 384 971 ks kmenových akcií emitovaných společností KOTVA, a. s. Předmětné akcie měly být, na sjednanou dobu, na základě smlouvy o půjčce ze dne 28. 1. 1997, zapůjčeny společností Královéhradecká brokerská, a. s., společnosti FORMINSTER ENTERPRISES Ltd., za úplatu ve výši 82 mil. Kč. Ve sjednané době tato společnost zapůjčené akcie nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky, uzavřenou dne 20. 2. 1997 mezi stěžovatelkou a společností Královéhradecká brokerská, a. s., stěžovatelka osvědčila, že na ni bylo postoupeno právo na vrácení předmětných akcií.

K odvolání obou žalovaných vrchní soud usnesením ze dne 15. 1. 2004, čj. - 76, změnil usnesení městského soudu tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Vrchní soud uzavřel, že nelze postavit najisto, zda stěžovatelka má vůbec na uvedeném předběžném opatření zájem. Konstatoval, že mu je z jeho činnosti známo, že společnost FORMINSTER ENTERPRISES Ltd. uzavřela smlouvu o koupi akcií společnosti KOTVA, a. s. a platnost této smlouvy byla posuzována v celé řadě sporů. Skutečnost, že tato společnost akcie koupila, byla navíc opakovaně zmíněna ve sdělovacích prostředcích. Tato skutečnost tedy nemohla být osobami s bližším vztahem k věci přehlédnuta. Jestliže se po 6 letech objevuje zcela nečekaně tvrzení, že nešlo o koupi, ale o půjčku (viz shora zmíněnou smlouvu o půjčce ze dne 28. 1. 1997, jíž měly být uvedené akcie zapůjčeny společností Královéhradecká brokerská, a. s., společnosti FORMINSTER ENTERPRISES Ltd. za úplatu ve výši 82 mil. Kč), byť byl k tomu i jistý dokument předložen, není možné považovat za dostatečně věrohodně prokázáno, pouze toutou, že nárok na vydání akcií může rozumně stěžovatelce svědčit.

Ústavní soud po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy (y ČR).

Stěžovatelka ve stížnosti tvrdí několik případů údajných porušení ustanovení podústavního procesního předpisu a z nich následně dovozuje zásah do svých ústavně zaručených základních práv. Na podporu svých závěrů pak přinesla sice obsáhlou, propracovanou, ale často se opakující argumentaci, kterou napadá interpretaci ze strany vrchního soudu. Toto ustanovení upravuje podmínky pro vydání předběžného opatření. Jedná se o rozhodování, které je svěřeno obecným soudům a jim také náleží posouzení, zda jsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. Podle závěru vrchního soudu nebyl ve věci splněn základní předpoklad podle na vydání předběžného opatření. Je nepochybné, že soud nebude vydávat předběžné opatření tam, kde by nebyl alespoň minimálně osvědčen potenciál žalobce uspět v samotném nalézacím řízení. V opačném případě by totiž obecný soud vydáním předběžného opatření zbytečně zatěžoval žalovaného a v konečném důsledku i žalobce, který by pak nesl možné vysoké náklady na satisfakci újmy, která vydáním předběžného opatření žalovanému vznikla (viz k tomu i poslední novela provedená a stanovení příslušných kaucí).

Odůvodnění usnesení vrchního soudu lze považovat za dostatečné a ústavně souladné, takže v něm Ústavní soud neshledal zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

Ústavní soud připomíná, že č. rozeznává, v ustanovení , písm. a), jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2005

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu