Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 405/05

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. R., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem v Praze, Bolzanova 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 2005, sp. zn. , spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. srpna 2003, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), brojila stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 2005 ( -182) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ( d, y ČR).

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 2005 ( -182) bylo odmítnuto z důvodu nepřípustnosti dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2004 ( -156). Dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle a odmítl. Označeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. srpna 2003 ( -138). Soud I. stupně jím zamítl žalobu stěžovatelky (vystupovala v procesním postavení žalobkyně v řízení před obecnými soudy), kterou se proti žalovanému (J. R.) domáhala zrušení práva společného nájmu účastníků k bytu č. 24 ve čtvrtém podlaží domu čp. 2155 v Nymburce a garáži v přízemí domu čp. 2155 v Nymburce.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí - stručně shrnuto - že dovolací soud nesprávně posoudil dovolací důvod podle Tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to institutu "společné domácnosti". Vzhledem k tomu, že jde o otázku právní, nikoli skutkovou, je dán i dovolací důvod podle Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadený rozsudek (správně usnesení) Nejvyššího soudu ČR.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že dovolací soud dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné, bylo nutno se ústavní stížností zabývat z hlediska porušení tvrzeného práva na soudní ochranu ( d, y ČR), to však nikoliv z hlediska porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegatio iustitiae (odmítnutí spravedlnosti), tedy zda tím, že Nejvyšší soud ČR posoudil dovolání jako nepřípustné, nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. V uvedeném rozsahu bylo přezkoumáno napadené rozhodnutí a bylo zjištěno, že Nejvyšší soudu ČR v něm, v souladu se zásadami , posoudil nepřípustnost dovolání dle a a v odůvodnění svého rozhodnutí ústavně souladným způsobem vyložil, proč bylo dovolání stěžovatelky posouzeno jako nepřípustné, a v souladu se zákonem se vypořádal i s tvrzeními stěžovatelky vznesenými v dovolání ( , ): pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR) nelze proto dovolacímu soudu cokoli vytknout. K tvrzenému porušení d a y ČR proto ve věci nedošlo.

Návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jak je vpředu označeno, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný, a jako takový jej Ústavní soud odmítl [ ]. Návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. srpna 2003 ( -138) sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2005