Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 522/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Zvalou, advokátem se sídlem Praha 5, Kurzova 2201, PSČ: 155 80, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 4. 2004, čj. - 193, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pro porušení jeho ústavně zaručených práv podle a d (dále jen " "). Tvrdil, že poučení Městského soudu v Praze, obsažené v jeho usnesení ze dne 31. 7. 2003, čj. - 166, o běhu zákonné lhůty k podání dovolání, bylo natolik nejasné, že u něj bylo způsobilé vyvolat omyl. Nejvyšší soud ČR pak učinil chybný závěr spočívající v tom, že dovolání bylo podáno opožděně.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením ze dne 23. 1. 2003, čj. - 148, Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl návrh stěžovatele a J. K. na obnovu řízení o dědictví. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 31. 7. 2003, čj. - 166, usnesení obvodního soudu potvrdil, jako věcně správné. V poučení uvedl, že proti jeho usnesení: "lze podat dovolání za podmínek a násl. ve znění před novelou provedenou " Toto usnesení městského soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 15. 9. 2003, dovolání proti tomuto usnesení bylo podáno na poště dne 14. 11. 2003.

Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2004, čj. - 193, bylo dovolání odmítnuto jako opožděné.

Ústavní soud po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y ČR).

Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených základních práv v tom, že mu městský soud poskytl nejasné poučení o možnosti podat dovolání.

Z obsahu zmíněného usnesení městského soudu vyplývá, že poučení o možnosti podat dovolání je dostatečně srozumitelné, neboť odkazuje na ustanovení a násl. , ve znění před novelou, provedenou Letmé nahlédnutí do tohoto zákona by advokátovi stěžovatele jasně ozřejmilo, že dovolací lhůta, zakotvená v (ve znění platném do 31. 12. 2000), činí jeden měsíc.

Svou poučovací povinnost, která je na úrovni ústavního práva garantována y, tedy městský soud splnil.

Stěžovatel podával dovolání dne 14. 11. 2003. V té době byl v účinnosti již více než 2 roky a bylo již známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované v sešitě č. 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 70/2001, kterým Nejvyšší soud ČR sjednotil praxi obecných soudů, pokud jde o výklad ustanovení části dvanácté, hlavy I. bodu 17 Nejvyšší soud ČR tedy, v případě stěžovatele, rozhodl v souladu s tehdy již ustálenou judikaturou. Jestliže Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání stěžovatele jako opožděné, nedošlo tím k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před Nejvyšším soudem ČR, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2005

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu