Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
50752.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 482/05
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. J., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Frýdek - Místek, 1. máje 741, směřující proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2005, č.j. 3 Ads 70/2004 -48, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. září 2004, č.j. 21 Cad 106/2003 -30, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání splňující formální náležitosti ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 21 Cad 106/2003 -30. Krajský soud zamítl správní žalobu stěžovatele směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. července 2003, č.j 550 803 1793, zamítajícím jeho žádost o přiznání částečného invalidního důchodu.
Stěžovatel uvedl, že se na správní soud obrátil s návrhem na posouzení jeho nároku na přiznání částečného invalidního důchodu jiným pracovištěm České správy sociálního zabezpečení než v Ostravě, které bude vycházet ze znaleckého posudku především z oboru kožního lékařství. Krajský soud si však vyžádal vyjádření posudkové komise v Brně, která dospěla ke shodnému výsledku jako posudková komise v Ostravě, aniž by byl přizván soudní znalec z oboru kožního lékařství. Stěžovatel současně odkázal na znalecké posudky z 6. ledna 2003 a z 12. dubna 2004, které přikládají jeho kožnímu onemocnění vyšší význam, než jaký mu přiznaly posudkové komise.
Tímto postupem měl Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší správní soud porušit právo stěžovatele na rovnost účastníků řízení zaručenou v čl. 37 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníků řízení. Vyjádření účastníků však nepřinesla nové poznatky ve věci, když jak Nejvyšší správní soud tak i Krajský soud v Ostravě odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí. Rovněž si vyžádal spisy Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 70/2004 , a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 21 Cad 106/2003 . Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření účastníků řízení neobsahovala žádná nová tvrzení způsobilá ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebyly tyto zaslány stěžovateli na vědomí.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon "), je oprávněna ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 Zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Z ústavní stížnosti i z podání stěžovatele, která učinil v průběhu řízení před obecnými soudy vyplývá, že brojí výhradně proti nepřiznání částečného invalidního důchodu. Hlavním důvodem nespokojenosti stěžovatele se závěry České správy sociálního zabezpečení i krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, je tedy nevyhovění jeho požadavkům, přičemž namítaný zásah do jeho základních práv měl spočívat výhradně v nepřizvání znalce. Stěžovatel přitom opomíjí skutečnost, že brněnská posudková komise vycházela z úplné dokumentace jím navržené kožní lékařky - specialistky. Současně je třeba zopakovat, že je věcí soudů, aby se znalostí okolností konkrétní věci posoudily nezbytnost provedení důkazů. Stejně tak i jejich následné zhodnocení je Ústavo u svěřeno právě soudům, které především jsou povolány k ochraně právům zákonem stanoveným způsobem (čl. 90 Ústav y ČR).
Úkolem Ústavního soudu ovšem není řešit, zda obecné soudy "správně" zhodnotily všechny důkazy, ale pouze zjistit, zda provedené důkazy byly prezentovány způsobem zajišťujícím spravedlivý proces a ujistit se o tom, že tento proces byl veden způsobem zajišťujícím správný výsledek.
Ústavní soud proto namítané vady nemohl posoudit jako zkrácení stěžovatele v právu na spravedlivý proces. Pokud stěžovatel neuvedl další skutečnosti, které by měly prokázat porušení citovaného článku Listin y, nezbývá, než takové tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku. V důsledku toho nezbývá než stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou Listin y.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) Zákona senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto mu nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2005
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně senátu