Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 482/05

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. J., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Frýdek - Místek, 1. máje 741, směřující proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2005, č.j. -48, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. září 2004, č.j. -30, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání splňující formální náležitosti ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. -30. Krajský soud zamítl správní žalobu stěžovatele směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. července 2003, č.j 550 803 1793, zamítajícím jeho žádost o přiznání částečného invalidního důchodu.

Stěžovatel uvedl, že se na správní soud obrátil s návrhem na posouzení jeho nároku na přiznání částečného invalidního důchodu jiným pracovištěm České správy sociálního zabezpečení než v Ostravě, které bude vycházet ze znaleckého posudku především z oboru kožního lékařství. Krajský soud si však vyžádal vyjádření posudkové komise v Brně, která dospěla ke shodnému výsledku jako posudková komise v Ostravě, aniž by byl přizván soudní znalec z oboru kožního lékařství. Stěžovatel současně odkázal na znalecké posudky z 6. ledna 2003 a z 12. dubna 2004, které přikládají jeho kožnímu onemocnění vyšší význam, než jaký mu přiznaly posudkové komise.

Tímto postupem měl Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší správní soud porušit právo stěžovatele na rovnost účastníků řízení zaručenou v d (dále jen " ").

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníků řízení. Vyjádření účastníků však nepřinesla nové poznatky ve věci, když jak Nejvyšší správní soud tak i Krajský soud v Ostravě odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí. Rovněž si vyžádal spisy Nejvyššího správního soudu sp. zn. , a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. . Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření účastníků řízení neobsahovala žádná nová tvrzení způsobilá ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebyly tyto zaslány stěžovateli na vědomí.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), je oprávněna ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení Zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z ústavní stížnosti i z podání stěžovatele, která učinil v průběhu řízení před obecnými soudy vyplývá, že brojí výhradně proti nepřiznání částečného invalidního důchodu. Hlavním důvodem nespokojenosti stěžovatele se závěry České správy sociálního zabezpečení i krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, je tedy nevyhovění jeho požadavkům, přičemž namítaný zásah do jeho základních práv měl spočívat výhradně v nepřizvání znalce. Stěžovatel přitom opomíjí skutečnost, že brněnská posudková komise vycházela z úplné dokumentace jím navržené kožní lékařky - specialistky. Současně je třeba zopakovat, že je věcí soudů, aby se znalostí okolností konkrétní věci posoudily nezbytnost provedení důkazů. Stejně tak i jejich následné zhodnocení je u svěřeno právě soudům, které především jsou povolány k ochraně právům zákonem stanoveným způsobem ( y ČR).

Úkolem Ústavního soudu ovšem není řešit, zda obecné soudy "správně" zhodnotily všechny důkazy, ale pouze zjistit, zda provedené důkazy byly prezentovány způsobem zajišťujícím spravedlivý proces a ujistit se o tom, že tento proces byl veden způsobem zajišťujícím správný výsledek.

Ústavní soud proto namítané vady nemohl posoudit jako zkrácení stěžovatele v právu na spravedlivý proces. Pokud stěžovatel neuvedl další skutečnosti, které by měly prokázat porušení citovaného článku y, nezbývá, než takové tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku. V důsledku toho nezbývá než stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou y.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) Zákona senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto mu nezbylo, než návrh odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2005

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně senátu