Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 759/05

Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. V., zastoupeného JUDr. Václavem Vápeníkem, advokátem se sídlem U Malvazinky 24, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2005, č. j. - 97,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Včas zaslanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť se má za to, že postupem obecného soudu byly porušeny jeho základní práva a svobody garantované , , d a y ČR.

V záhlaví citovaným usnesením bylo rozhodnuto tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 3. 2005, č. j. - 54, se ve výrocích II. o zastavení výkonu rozhodnutí a ve výroku III. o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá jednak zbytečné průtahy soudního řízení, kdy návrh na předběžné opatření byl vedlejším účastníkem podán v roce 1999 a dosud nedošlo k rozhodnutí ve věci samé a stěžovatel je tak udržován v právní nejistotě. Dále stěžovatel argumentuje tím, že odvolací soud uznal odvolání vedlejšího účastníka za důvodné, ačkoliv vůbec neprováděl důkazy. Stěžovatel také namítá, že nebyl v rámci vykonávacího řízení vyslechnut soudem. Ve výše popsaném spatřuje zásah do svých základních práv a svobod garantovaných , , d a y ČR, a proto navrhuje, aby Ústavní soud citované rozhodnutí zrušil. Stěžovatel také navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle písm. d) y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení , 3, 4 a lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Jak Ústavní soud zjistil, posledním rozhodnutím v projednávaném případě je ústavní stížností napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno v napadených částech usnesení soudu I. stupně a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Vzhledem k této skutečnosti je zřejmé, že podání ústavní stížnosti je předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnosti nyní, tedy předtím, než bude ve věci opětovně rozhodnuto soudem I. stupně, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak je shora uvedeno.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout dle ustanovení jako návrh nepřípustný. Stejně tak odmítl Ústavní soud i návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení, neboť ten má v daném případě k ústavní stížnosti akcesorickou povahu.

Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že obecné soudy by v dalším řízení měly jednak přihlédnout k námitkám stěžovatele stran ochrany jeho vlastnického práva a jednak zabránit pokračování průtahů řízení, které jsou patrné z dosavadního průběhu celého řízení.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2005 Eliška Wagnerová, v.r.

soudce zpravodaj