Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 720/05

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2005 v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem Gorkého 42, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 23. 2. 2005, č. j. -638, a proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se domáhal zrušení svrchu uvedených rozhodnutí vydaných v trestní věci, v níž byl uznán vinným spácháním trestných činů podvodu ( tr. zák.) a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění ( tr. zák.), a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho právo nebýt zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, jež je garantováno d (dále " "). Ústavní stížnost byla podána včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že k porušení . odst. 2 y mělo dojít tím, že soudy dovodily jeho podvodný úmysl z toho, že obchod nebyl realizován, vyplacená záloha nebyla vrácena a stěžovatel převedl svůj obchodní podíl ve společnosti, jež měla zboží dodat, na třetí osobu. Nezbytným znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu je mj. škoda a úmyslné zavinění pokrývající "podstatné okolnosti", avšak škoda v daném případě nevznikla, neboť vyplacená finanční hotovost, jakožto pohledávka poškozené, byla započtena proti závazku poškozené. Nebylo rovněž vyvráceno tvrzení stěžovatele, že se obchod podaří v budoucnu realizovat. Tím byla porušena zásada v pochybnostech rozhodnout vždy ve prospěch obžalovaného.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Pelhřimově, z něhož zjistil následující skutečnosti.

Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. , byl stěžovatel shledán vinným tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti uzavřel za účelem vylákání finančních prostředků dne 8. 8. 2000 kupní smlouvu s poškozenou akciovou společností, jejímž předmětem bylo dodání vlněných česanců v celkovém objemu 7.540.000,- Kč s termínem plnění do 60-ti dní od složení zálohy 4.000.000,- Kč, která byla vyplacena dne 4. 10. 2000, přičemž zboží nebylo nikdy dodáno a stěžovatel si nechal zálohu vyplatit, ačkoli si byl vědom, že zboží nikdy nedodá, neboť dodávka nebyla zajištěna od původního dodavatele, a tím způsobil poškozené škodu ve výši 4.000.000,- Kč. Za toto jednání a za nevedení podkladů sloužících ke kontrole a přehledu o stavu hospodaření a majetku, které nepředal ani při převodu obchodní společnosti, byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Na základě odvolání stěžovatele se věcí dále zabýval krajský soud.

Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. 2. 2005, č. j. -638, Ústavní soud zjistil, že krajský soud zrušil výrok okresního soudu o trestu, který shledal příliš přísným, a nově stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Stěžovatel v odvolacím řízení vznesl námitky obdobné námitkám obsaženým v ústavní stížnosti a nadto se domáhal doplnění dokazování tak, aby byly spolehlivě zdokumentovány finanční toky v poškozené společnosti, čímž mohlo být vyvráceno (stěžovatelem samotným tvrzené) přijetí částky 4,000.000,- Kč, neboť doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat podstatné okolnost věci, avšak tyto námitky krajský soud shledal nedůvodnými. Tento rozsudek napadl stěžovatel dovoláním.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. , Ústavní sodu zjistil, že dovolání namítající nesprávné právní posouzení věci (§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) dovolací soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. Stěžovatel namítal jak nenaplnění znaku zavinění, tak znaku způsobení škody, avšak dovolací soud namítané vady v rozsudku krajského soudu neshledal a konstatoval, že trestný čin byl dokonán již v okamžiku vylákání zálohy. Již v obžalobě se ostatně uvádí (č.l. 567), že i kdyby stěžovatel skutečně později provedl zápočet, činil tak v době, kdy k tomu neměl jakékoli oprávnění ani zmocnění.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Ze svrchu vymezené role Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud zpravidla nezkoumá skutkový stav věci. Činí tak jen ve zcela výjimečné situaci, kdy k vyhodnocení důkazů došlo způsobem kolidujícím s principem presumpce neviny. Avšak z vyžádaného spisu vyplývá, že stěžovatel sám minimálně připouštěl průběh transakcí tak, jak byly popsány v obžalobě a jak byly stvrzeny dalšími důkazy. Ústavní soud nemohl konstatovat, že k vyhodnocení důkazů provedenému obecnými soudy došlo způsobem porušujícím presumpci neviny, resp. libovolně, a postupem obecných soudů tak nedošlo k omezení svobody stěžovatele v rozporu s y a základní právo stěžovatele na osobní svobodu nebylo dotčeno.

Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelových práv tak, jak namítal v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. prosince 2005

Michaela Židlická, v.r.

předsedkyně senátu