Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 512/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 8. prosince 2005 ve věci navrhovatele Ing. V. S., zastoupeného JUDr. Alenou Mocovou, advokátkou se sídlem 288 02 Nymburk, nám. Přemyslovců 39, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2005 č. j. -206, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003 č. j. -182 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 1. 2003 č. j. -157, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se podáním učiněným dne 4. 10. 2005 domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Praze a soudu I. stupně s tím, že je považuje za rozhodnutí, kterými byla porušena jeho práva, zaručená , d, jakož i y. Uvedl, že proti rozsudku odvolacího soudu podal také dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, usnesení dovolacího soudu č. j. -206 obdržel dne 8. 8. 2005. Podáním ze dne 26. 10. 2005 rozšířil ústavní stížnost i proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu, stížnost v tomto rozsahu však odůvodněna nebyla.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, když šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou obnovy řízení, bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku - lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí [ , odst. 2 , ve znění účinném přede dnem 1. 4. 2004, sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb.].

Z obsahu návrhu, podaného k doručení dne 4. 10. 2005, bylo zjištěno, že jej stěžovatel označil jako ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2005 č. j. -182 ve věci Okresního soudu v Nymburce sp. zn. , návrhem nálezu se stěžovatel domáhal zrušení pravomocného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2005 a pravomocného rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 1. 2003 č. j. , v podání ze dne 26. 10. 2005 zástupkyně stěžovatele navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2005 č. j. -206, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2005 č. j. -182 a Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 1. 2003 č. j. -157.

Z obsahu návrhu a stížností napadených rozhodnutí bylo dále zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. -206, jímž bylo dne 26. 7. 2005 odmítnuto dovolání stěžovatele pro nepřípustnost a rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení, obdržela zástupkyně žalovaného, tj. stěžovatele, dne 8. 8. 2005, ústavní stížností však označené usnesení napadla až v podání učiněném dne 26. 10. 2005. Nutno konstatovat, že v návrhu ze dne 4. 10. 2005 nejenže citované usnesení Nejvyššího soudu neoznačuje jako rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, ale ani v textu návrhu ničeho tomuto rozhodnutí nevytýká, ode dne jeho doručení pouze odvozuje běh lhůty k ústavní stížnosti proti rozsudkům krajského a okresního soudu. Poněvadž návrh napadající usnesení dovolacího soudu podala zástupkyně stěžovatele až dne 26. 10. 2005, učinila tak po lhůtě k tomu stanovené.

Pokud jde o stížnost proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2003, ve spojení s rozsudkem soudu I. stupně, pro počátek běhu lhůty k jejímu podání nelze vycházet z data doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, když toto bylo shledáno nepřípustným - podané nepřípustné dovolání nelze považovat za procesní prostředek, který účastníku zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje ( , ve znění účinném před 1. 4. 2004) a pro běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu II. stupně nelze tak vycházet ani z odst. 2 sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. Z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu (proti němuž byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu stanovené) vyplývá, že i když stěžovatel v dovolání namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo z nesprávného právního posouzení věci, z jeho obsahu bylo zřejmé, že převážně nesouhlasí s tím, k jakým skutkovým závěrům dospěl odvolací soud, a pokud namítal nesprávnost v určení výše škody, k jejíž náhradě jej soud zavázal aniž přihlédl k tomu, že žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, pak ani tato namítaná právní otázka nemohla odůvodnit zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce - šlo by o vadu řízení, ke které by mohl dovolací soud přihlédnout pouze v případě, že by dovolání přípustné bylo.

Pro výše uvedené byl návrh v celém rozsahu dle , ve znění pozdějších předpisů odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2005