Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 651/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké, o ústavní stížnosti obchodní společnosti HSJH, spol. s r. o., IČ 25088858, se sídlem Senovážné náměstí 24, Praha, zastoupené Mgr. et. Mgr. Václavem Sládkem, advokátem advokátní kanceláře Sládek & Partners, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. F 127132/2005-1/B 1175, a proti postupu soudu v důsledku tohoto usnesení, spojená s návrhem na zrušení § 183i až § 183n obchodního zákoníku, a s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti DEW-H, a. s., IČ 45241406, se sídlem Krátkého 4/250, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh se o d m í t a j í .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 21. 11. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. F 127132/2005-1/B 1175, na základě kterého bylo do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu B a vložce č. 1175 zapsáno jako ostatní skutečnost usnesení valné hromady vedlejšího účastníka řízení. Tím byl podle § 183i Obchodního zákoníku rozhodnuto o výkupu akcií minoritních akcionářů vedlejšího účastníka řízení obchodní společností MORANO HOLDINGS LIMITED. Dále se domáhá, aby bylo Městskému soudu zakázáno, aby pokračoval v porušování "práva a svobody", spočívajícím v zápisu uvedeného usnesení valné hromady vedlejšího účastníka řízení do obchodního rejstříku a jeho zveřejnění, a přikázáno, aby obnovil stav před porušením. Domáhá se i vydání předběžného opatření v posledně uvedeném znění a zrušení až obchodního zákoníku. Tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle a 3, , , , d, Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod, , a y.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti. Jen v případě, kdy návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může také zabývat věcně.

Ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. F 127132/2005-1/B 1175, stěžovatelka tvrdí, že nebyla účastnicí řízení, v nějž toto usnesení vyústilo. S ohledem na subjektivní funkci ústavní stížnosti lze podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") napadnout jen rozhodnutí vydané v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem. Proto je nepřípustné napadat ústavní stížností rozhodnutí orgánu veřejné moci, které bylo vydáno v řízení, jehož účastníkem nebyl stěžovatel.

Pokud stěžovatelka zároveň s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. , tvrdí, že účastnicí byla, resp. být měla, pak s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti měla před jejím podáním podat odvolání, coby zákonem poskytnutý procesní prostředek k ochraně jejího práva. Ústavní stížnost však nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu. Proto je ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí účastníka řízení nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona. Ústavní soud neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně překračovala vlastní zájmy stěžovatelky, a že by zde byly dány důvody pro výjimečný postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona. Ostatně nic takového netvrdí ani sama stěžovatelka.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že proti vedlejšímu účastníkovi řízení vede od 22. 9. 2005 u Městského soudu v Praze pod sp. zn. řízení o neplatnost předmětného usnesení valné hromady. Ještě před zahájením tohoto řízení byla stěžovatelka oprávněna podat návrh na vydání předběžného opatření, kterým by se v souladu s ustanovením domáhala vůči vedlejšímu účastníkovi řízení, aby nenakládal se svými právy, vyplývajícími z a 2 Obchodního zákoníku, jejichž existenci považuje za protiústavní. To je obsahově shodné s návrhem stěžovatelky na zákaz porušování "práv a svobod" spočívajícím v zápisu předmětného usnesení valné hromady vedlejšího účastníka řízení do obchodního rejstříku, a příkaz, aby byl obnoven stav před porušením. Ústavní stížnost však nesměřuje proti tomuto zákonem poskytnutém prostředku k ochraně jejího práva. Z obsahu ústavní stížnosti není ani zřejmé, že stěžovatelka jej před podáním ústavní stížnosti využila, a proto je ústavní stížnosti i v této části nepřípustná. Ústavní soud ani v tomto případě neshledává, že by ústavní stížnost svým významem podstatně překračovala vlastní zájmy stěžovatelky, a že by zde byly dány důvody pro výjimečný postup podle zákona. Nic takového netvrdí rovněž ani sama stěžovatelka.

Pokud je ústavní stížnost nepřípustná, musí se tato skutečnost promítnout i do návrhu na zrušení ustanovení § 183i - § 183n obchodního zákoníku. Jak již Ústavní soud dříve dovodil (

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 4. U. 22. str. 351), je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu); opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají. To platí i v situaci souběžné překážky litispendence v důsledku řízení vedeného v téže věci pod

sp. zn.

.

Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to v části týkající se rozhodnutí a postupu Městského soudu v Praze jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona, a ve vztahu k návrhu na zrušení ustanovení § 183i - § 183n obchodního zákoníku, jako nepřípustnou podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona. Návrh na vydání předběžného opatření má ve vztahu k vlastní ústavní stížnosti akcesorickou povahu. Proto odmítnutím ústavní stížnosti je odmítnut i návrh na vydání předběžného opatření.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2005

Jiří Nykodým, v.r.

předseda senátu