Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 50/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti S. B., zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem v Brně, tř. kpt. Jaroše 5, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.10.2004, čj. -349, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Svou ústavní stížnost opírá o následující důvody.

Uvádí, že mu postupem krajského soudu v odvolacím řízení proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24.5.2002, sp.zn. , nebylo umožněno použít důkazy, které navrhoval. Důkazy, označené jako vysvětlení a zprávu o psychologických vyšetření a zjištěních a videokazetu podal totiž podatelně krajského soudu. Uvedené materiály se však nestaly součástí spisu a soud tyto řádně a včas navržené důkazy neprovedl, ačkoliv mohly zpochybnit věrohodnost důkazních prostředků, na kterých spočívalo rozhodnutí soudu I. stupně.

Stěžovatel se domnívá, že napadeným rozsudkem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle d, a proto navrhl zrušení tohoto rozhodnutí.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. , vedený u Okresního soudu v Novém Jičíně. Ze spisu zjistil, že Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 9.11.2000, čj. -60 svěřil nezletilé děti Z. a M. B. do výchovy matky I. B. Tato úprava měla platit i po dobu po rozvodu manželství. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21.3.2001, čj. -101, rozsudek soudu I. stupně ve výroku, kterým byly nezletilé děti svěřeny do výchovy matce, potvrdil. Výrok, kterým bylo vysloveno, že tato úprava práv a povinností platí i na dobu po rozvodu manželství, zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel pak návrhem ze dne 16.5.2001 požadoval, aby pro dobu po rozvodu byly nezletilé děti svěřeny do výchovy otce. V případě, že by děti byly svěřeny do výchovy matce, požadoval úpravu styku s nimi.

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 24.5.2002, čj. -264, rozhodl, že pro dobu po rozvodu manželství se nezletilé děti svěřují do výchovy matky I. B. Otci (ústavní stěžovatel) bylo stanoveno výživné ve výši 1.500,- Kč pro nezletilou Z. a 1.200,- Kč pro nezletilého M.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem ze dne 27.10.2004, čj. -349, rozsudek okresního soudu potvrdil. Uvedl, že přejímá jako správná skutková zjištění okresního soudu i pro odvolací řízení. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení vzal za prokázané, že v poměrech účastníků od vydání napadeného rozsudku soudu I. stupně k podstatným změnám nedošlo. Nezletilé děti žijí u matky, otec se s nimi pravidelně stýká v režimu, jak byl převzat do napadeného výroku soudu. Přestože od vydání napadeného rozhodnutí uplynulo více něž dva roky, skutková zjištění učiněná z důkazů provedených v odvolacím řízení (doplňující výpovědi rodičů, zprávy opatrovníka, Městského úřadu v Příboře, Úřadu práce v Novém Jičíně, zaměstnavatele otce a Městského úřadu v Kopřivnici) svědčí o tom, že není důvod odchýlit se od právního posouzení věci soudem I. stupně. Rozsah styku otce s nezletilými dětmi na dobu po rozvodu manželství upravený napadeným rozsudkem plně odpovídá věku a potřebám nezletilých dětí a jejich právu na pravidelný kontakt s rodičem, kterému nebyly svěřeny do výchovy. Pokud otec navrhl doplnění dokazování zprávou psychologa a dalšími, blíže neurčenými listinami, které se ke dni rozhodování krajského osudu ve spise nenacházely, soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť veškeré důkazy provedené v odvolacím řízení svědčily o správnosti závěru okresního soudu v otázce úpravy výchovy nezletilých dětí a provádění dalšího dokazování by proto bylo nadbytečné.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v podstatě namítá, že se obecné soudy nevypořádaly s předloženými důkazy, že některé důkazy vůbec neprovedly a že v důsledku toho nejsou právní závěry zejména odvolacího soudu v souladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Ze soudního spisu Ústavní soud dovozuje, že i když lze výtky stěžovatele, zejména pokud jde o neprovedení důkazů některými listinami, uznat do jisté míry za pravdivé, nelze na druhé straně pominout skutečnost, že rozhodnutí soudů - na základě dalších nezpochybněných důkazů - z ústavněprávního pohledu obstojí; pokud jde o hodnocení těchto důkazů, úvahy a závěry obecných soudů se totiž pohybují zcela v ústavních mezích. Z předmětného spisu Okresního soudu v Novém Jičíně (č.l. 347) Ústavní soud zjistil, že při jednání před Krajským soudem v Ostravě dne 27.10.2004 (poslední jednání před vyhlášením rozsudku) stěžovatel navrhl doplnění dokazování listinnými důkazy, které údajně předal před týdnem podatelně krajského soudu, včetně psychologického posudku na nezletilé děti z roku 2004. Soud provedl šetření u podatelny soudu, kde zjistil, že otec sice doložil "nějaké písemnosti", které však nebyly opatřeny spisovou značkou krajského soudu ani dalšími bližšími identifikačními údaji, z nichž by bylo patrné, které konkrétní věci vedené u Krajského osudu v Ostravě se týkají. U písemností byla uvedena toliko sp.zn. Okresního soudu v Novém Jičíně, takže písemnosti byly odeslány k této spisové značce. Stěžovatel na provedení zmíněných důkazů netrval, ani provedení dalších důkazů při tomto jednání nenavrhoval. Krajský soud pak v odůvodnění rozsudku dostatečně odůvodnil (i když jen stručně) proč důkazy předmětnými listinami neprovedl.

Z předmětného spisu dále vyplývá, že se soudy obou stupňů zabývaly posuzováním vztahu rodičů k nezletilým dětem velmi důkladně (vyžádaly si cca 8 psychologických posudků a vyjádření, stanoviska orgánu péče o děti atd.). Zkoumaly rovněž hmotnou situaci obou rodičů a další okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. Důkazy přitom hodnotily v souladu s ust. (dále jen " "), každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti; přihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily. Postupovaly tedy způsobem zákonným a jejich rozhodnutí jsou i z hlediska ústavněprávního plně přijatelná.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2005

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu