Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 346/05

Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2005 o ústavní stížnosti B. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pavlisem, advokátem, AK Slovenská 1596, 356 01 Sokolov, proti postupu Okresního soudu v Sokolově, Okresního soudu v Domažlicích a Krajského soudu v Plzni, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby jeho návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno a aby Ústavní soud vyslovil, že postupem v záhlaví označených obecných soudů bylo porušeno jeho právo dané mu článkem 38 odst. 2 d (dále jen " "). Soudním řízením trvajícím přes deset let bylo dle mínění stěžovatele porušeno právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Domažlicích, sp. zn. , jakož i z podané ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující.

Žalobou došlou Okresnímu soudu v Sokolově dne 28. 11. 1994 se stěžovatel domáhal uložení povinnosti žalovaným zaplatit částku 260.000,- Kč. Pro věc je významné, že několikrát byla řešena otázka podjatosti soudců, nejprve o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 6. 1996 tak, že soudci Okresního soudu v Sokolově nejsou vyloučeni z projednání stěžovatelových věcí, následně však tentýž soud k návrhu soudců Okresního soudu v Sokolově usnesením ze dne 8. 7. 1998 tyto vyloučil a další projednání věci přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích. Krajský soud usnesením ze dne 15. 10. 1999 zamítl návrh stěžovatele na přikázání věci jinému soudu. Ve věci bylo také třikrát rozhodováno o stěžovatelově návrhu na osvobození od soudního poplatku, stěžovatel byl rovněž třikrát vyzýván k odstranění vad nebo k doplnění svého podání, ve dnech 8. 2. 2001 a 15. 2. 2001 dožádaný soud v Karlových Varech vyslechl účastníky řízení a svědky. Konečně rozsudkem ze dne 15. 3. 2002, č. j. -216, Okresní soud v Domažlicích stěžovatelovu žalobu zamítl. Dne 22. 4. 2002 stěžovatel podal proti rozsudku odvolání; vzhledem k probíhajícímu řízení ohledně úhrady soudních poplatků byl spis spolu s odvoláním postoupen Krajskému soudu v Plzni až dne 28. 5. 2003. První jednání před odvolacím soudem nařízené na den 23. 3. 2005 bylo k žádosti obou stran odročeno na den 22. 4. 2005. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2005, č. j. -254, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 20. 9. 2005.

Stěžovatel soudcům Okresního soudu v Sokolově vytýká, že uznali svou podjatost teprve asi čtyři roky po podání žaloby z důvodů, které museli znát už na počátku řízení; dále stěžovatel poukazuje na skutečnost, že k prvostupňovému rozhodnutí ve věci došlo po osmi letech od podání žaloby a že do dne podání ústavní stížnosti nezná výsledek odvolacího řízení. K dotazu Ústavního soudu, zda podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, v platném znění (dále jen " "), stěžovatel přiložil svá podání ze dne 24. 1. 1996, 3. 3. 1996 a 2. 12. 1996, která je podle jeho názoru nutno považovat za daný návrh.

Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná a současně je návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní soudnictví je vystavěno na přezkumu věcí pravomocně skončených, kdy proti rozhodnutí orgánu veřejné moci stěžovatel již nedisponuje žádným procesním prostředkem k ochraně svého práva. Je tomu tak proto, že ČR ve svém článku 4 povolává především obecné soudy k ochraně ústavně garantovaných lidských práv a základních svobod jednotlivců. Je tedy preferována náprava případných pochybení již v rámci obecného soudnictví, a to pomocí příslušných opravných prostředků, které zákon jednotlivci svěřuje. Teprve poté, není-li, dle názoru stěžovatele, zjednána náprava touto cestou, se stěžovatel může obrátit se svou ústavní stížností na Ústavní soud.

V souladu s výše uvedeným je nezbytné, aby stěžovatel vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva svěřuje, jinak jeho ústavní stížnost není přípustná k projednání. V kontextu průtahů v řízení je takovým prostředkem k ochraně práva stížnost na průtahy v řízení adresovaná předsedovi příslušného soudu a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení zákona o soudech a soudcích. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu je novým právním institutem, který byl do českého právního řádu zaveden s účinností od 1. 7. 2004 , kterým se mění , přičemž tento institut může účastník řízení využít, není-li spokojen se způsobem, jakým byla vyřízena jeho stížnost na průtahy v řízení. Existence tohoto nového procesního prostředku přináší s sebou kvalitativní změnu odstraňující dřívější bezzubost stížnosti na průtahy v řízení, pročež postup stěžovatelů dle ustanovení zákona o soudech a soudcích je nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen " "), (srov. nález

, publikován na www.usoud.cz a ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 34, č. 112, s. 157). Na tomto místě nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, neboť přiložená podání z roku 1996 vytýkající soudu jeho liknavost nelze pokládat za návrh ve smyslu ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, a to jak dle jejich obsahu, tak při vědomí skutečnosti, že zmíněný právní institut tehdy neexistoval.

K petitu ústavní stížnosti je třeba podotknout, že je nejasný a neurčitý. V souladu s ustanovením je nutno zcela konkrétně specifikovat, co je po Ústavním soudu žádáno, tedy aby zakázal příslušnému soudu pokračovat v průtazích a přikázal mu začít ve věci neprodleně jednat. Požadované vyhovění ústavní stížnosti je zcela vágní a rozhodnutí obsahující takový výrok by bylo nevykonatelné. Nadto k vyslovení pouhého akademického výroku, že bylo porušeno stěžovatelovo právo dle článku 38 odst. 2 y, není Ústavní soud příslušný (srov. ustanovení ).

S přihlédnutím k vyloženému nemohl Ústavní soud zkoumat, zda stěžovatelem tvrzené porušení základního práva "na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě" je opodstatněno či nikoliv.

S ohledem na důvody výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou a rovněž jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle ustanovení a e) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2005

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj