Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 504/05

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SMS CZ s. r. o., se sídlem v Rokycanech, Soukenická 18, zastoupené Mgr. Ing. Janou Maškovou, advokátkou v Plzni, Lochotínská 18, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2004, čj. -129, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2005, čj. -69, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů, a namítá, že těmito rozhodnutími došlo k porušení d.

Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2004, čj. -129, je nepřípustná. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě bylo možno podat odvolání, podle dotazu Ústavního soudu u Krajského soudu v Ostravě bylo odvolání podáno a řízení doposud nebylo skončeno. Nejsou proto splněny podmínky pro podání ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku.

Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2005, čj. -69, je zjevně neopodstatněná. Tímto rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2003, čj. -40. Podle stěžovatelky představuje ústavní problém otázka interpretace ust. § 63 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění do 25. 10. 2000. Stěžovatelka v ústavní stížnosti víceméně opakuje argumenty, které již učinila v odvolání, a s nimiž se vrchní soud ve svém rozhodnutí vypořádal.

Stěžovatelka nepodala proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání, pravděpodobně s předpokladem, že touto ústavní stížností napadené rozhodnutí Vrchního soudu, byť podle stěžovatelčina názoru protiústavní, by nemělo podle názoru Nejvyššího soudu ČR ve věci samé povahu otázky zásadního právního významu, když dovolání z jiného důvodu nebylo přípustné. Ústavní soud především zdůrazňuje, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a není proto úkolem Ústavního soudu zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. již nález

, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123, a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu). Nepodala-li stěžovatelka dovolání, zbavila se tím možnosti přezkumu zákonnosti rozhodnutí soudu druhého stupně soudem dovolacím, neboť přezkum zákonnosti rozhodování soudů obecných není úkolem Ústavního soudu. Je v tomto aspektu jasně patrné, že otázka výkladu ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání je zásadně věcí obecné justice a není úkolem Ústavního soudu závěry obecnou justicí učiněné přehodnocovat. S argumenty stěžovatelky se Vrchní soud v Olomouci vypořádal a Ústavní soud na jeho odůvodnění nevidí nic protiústavního. Porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle d proto nepřipadá v úvahu.

Ústavní soud se pozastavuje nad celkovou úrovní ústavní stížnosti sepsané advokátkou a nad zjevnými formálními chybami v této ústavní stížnosti obsaženými.

Za shora uvedených okolností Ústavní soud ústavní stížnost dílem odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení , dílem ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005

Jiří Mucha

předseda senátu