Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 621/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti P. V., zastoupeného Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. , za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a 1) Městského státního zastupitelství v Praze, a 2) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou telefaxem 7. 11. 2005 a k poštovní přepravě 8. 11. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. , kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a povinnost k náhradě škody obchodním společnostem A. Charouz, spol. s r. o., a A. Charouz City, s. r. o., a tito poškození byli ohledně zbytků jejich nároků odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. , kterým byl k jeho odvolání zrušen výrok o povinnosti k náhradě škody a odkázání poškozených se zbytky jejich nároků na řízení ve věcech občanskoprávních, a bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle , , a d, a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a y.

Stěžovatel namítá, že nebyla zjištěna finanční situace obchodní společnosti Creative - Reality, s. r. o., neboť nebyl proveden jím navržený důkaz účetnictvím této společnosti, jejím daňovým přiznáním a doplňujícím výslechem svědkyně Šťastné, přestože jinak z výpovědi této svědkyně soud beze zbytku vycházel. Obecné soudy tudíž nebyly oprávněny k závěru, že uvedená obchodní společnost na tom byla tak špatně, že nebyl oprávněn za ni uzavřít a odebrat dvě vozidla na leasing. Obecné soudy se rovněž vůbec nezabývaly jím předloženými listinnými důkazy o tom, že měla společnost nasmlouváno mnoho obchodů svědčících o tom, že realizace byť jen některých by umožnila hradit leasingové splátky. Jejich označení uvedených obchodů za nejisté nebylo odůvodněno.

K ústavní stížnosti připojil stěžovatel vyhotovení dovolání proti usnesení odvolacího soudu směřující do stanovení výše způsobené škody. K tomu stěžovatel uvedl, že toto dovolání podal.

Ústavní soud předesílá, že se ústavní stížností nezabýval ve vztahu k důkaznímu řízení a aplikaci podústavních předpisů vztahujících se ke stanovení výše způsobené škody, neboť ve vztahu k této námitce je ústavní stížnost pro souběžně podané dovolání (a tedy pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva) nepřípustná.

Ústavní soud z odůvodnění obou napadených rozhodnutí obecných soudů zjistil, že ohledně hospodářské situace obchodní společnosti Creative - Reality, s. r. o. v době spáchání činu a poté vycházely obecné soudy důsledně z výpovědí svědkyně Š. (a stěžovatel nenamítá, že by jejímu výslechu nebyl přítomen a nemohl jí klást otázky) a stěžovatele, které se v hodnocení tehdejší situace v podstatných bodech shodovaly. Odlišnosti panovaly pouze v hodnocení další činnosti a možností. Za této situace lze považovat za ústavně souladné, pokud obecné soudy neprovedly ohledně situace obchodní společnosti důkaz jejím účetnictvím či daňovým přiznáním, jak navrhoval stěžovatel. To platí zejména v situaci, kdy bylo obecnými soudy zjištěno, že je toto účetnictví přičiněním stěžovatele mimo dosah statutárního orgánu obchodní společnosti, a ze sdělení osoby, u které bylo stěžovatelem uloženo vyplývá, že účetnictví fakticky nebylo vedeno a je v "hrozném stavu". Se stěžovatelem nelze rovněž souhlasit v tom, že by obecné soudy nevěnovaly pozornost dalším možnostem vývoje obchodní společnosti v souvislosti s jím předloženými na listinnými důkazy ohledně možných obchodů. Naopak z odůvodnění obou obecných soudů vyplývá, že tyto listinné důkazy a z nich vyplývající obhajobu stěžovatele hodnotily tak, že rozhodně nebyla dána dostatečná míra jistoty o tom, že k uzavření jakýchkoliv obchodů v budoucnu dojde, natož že se v jejich důsledku změní situace tak, aby obchodní společnost mohla splácet leasingové splátky na oba odebrané vozy. Tento závěr obecných soudů byl opřen o to, že k uzavření obchodů ve stěžovatelem uváděné míře nedošlo, a o to, že leasingové splátky nebyly nikdy placeny, což stěžovatel nezpochybňoval.

Ústavní soud konstatuje, že námitky stěžovatele nedosahují ústavněprávního rozměru, neboť se jedná pouze o nesouhlas s tím, jak se obecné soudy vypořádaly s jeho procesními návrhy a s jeho obhajobou. Uvedený způsob však nepřestavuje porušení základních práv, kterých se stěžovatel dovolává, a proto námitky stěžovatele nejsou a nemohou být důvodem pro podání ústavní stížnosti. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005

Jiří Nykodým

předseda senátu