Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 725/04

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti P., zastoupeného advokátem JUDr. M.M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. září 2004 čj. -92, a proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. června 2004 čj. -83, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově jako účastníků řízení a J.P., jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Ústavní stížností, podanou včas [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], napadl stěžovatel - V., zastoupený advokátem JUDr. M.M., usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2004 čj. -92, a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004 čj. -83, která, podle jeho názoru, stejně jako řízení jim předcházející, porušila jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu a násl.d (dále jen "").

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel opakuje námitky, které vznesl ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud určil odměnu znaleckémuu FA ve výši 15 750,- Kč, v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku v řízení o náhradu škody žalobce J.P. proti stěžovateli jako žalovanému.

Podle názoru stěžovatele odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení reflektoval jen některé jeho námitky, nezabýval se však důsledně všemi odvolacími důvody, které stěžovatel v podaném opravném prostředku uváděl, a současně údajně otázku zvýšení odměny znaleckéhou o 50 % mylně podřadil pod aspekt profesionální úplnosti znaleckého posudku, který může být posuzován v dalším řízení, aniž vzal v úvahu, že předmětný posudek nebyl úplný již z toho důvodu, že k němu musel být zpracován jeho doplněk ze dne 8. 10. 2004, za který byla soudem prvního stupně soudnímu znalci přiznána odměna ve výši 3 000,- Kč.

Předmětem ústavní stížnosti podle stěžovatele není ani tak výše samotné odměny znaleckémuu, neboť si je vědom celkově nízkých tarifních sazeb za odborné práce tohoto druhu, ale jde mu prý spíše o to, aby znalecký ústav byl "potrestán" za nesplnění zadání soudu, které ve svém důsledku údajně vedlo k prodloužení řízení. Celková výše odměny znalce by podle mínění stěžovatele měla být fakticky v přímé návaznosti na stupeň náročnosti dílčích prací při vypracování znaleckého posudku. Tato určitá "nedůslednost" v rozhodování odvolacího soudu, která údajně neakceptuje v plném rozsahu hlediska uvedená ve vyhlášce Ministerstva financí a Č., č. , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), představuje porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu y.

Z předmětného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2004 čj. -92 se zjišťuje, že tento soud jako soud odvolací potvrdil odvoláním napadené usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004 čj. -83, kterým byla určena odměna znaleckémuu FA v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve výši 15 750,- Kč.

V odůvodnění předmětného usnesení odvolací soud odkázal na znění příslušných ustanovení , týkajících se odměn za znalecké posudky zpracovávané znaleckým ústavem a shrnul, že výše označený znalecký ústav byl ustanoven k podání znaleckého posudku v řízení ve věci náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení . Pokud soud prvního stupně přiznal znaleckémuu znalečné v rozsahu jím předloženého vyúčtování, jedná se o sazby odměn, které plně respektují příslušná ustanovení Tento závěr se vztahuje i na soudem prvního stupně přiznanou odměnu, která odpovídá stupni odbornosti potřebné k vypracování zadaného znaleckého posudku, takže i s ohledem na dosavadní zkušenosti soudů z jiných obdobných případů odvolací soud dovodil, že i množství hodin vykázaných znaleckým ústavem je přiměřené náročnosti a složitosti zadaného zkoumání. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že znalecký ústav dodržel soudem stanovené zadání s tím, že otázka správnosti či nesprávnosti závěrů znaleckého posudku nemá příčinnou souvislost s určením odměny znalci za situace, kdy znalec úkol splnil a věcná správnost může být přezkoumávána jen v rámci revizního znaleckého zkoumání, což však není pro určení výše odměny právně významné.

Ústavní soud předtím, než se může zabývat meritem ústavní stížnosti, musí vždy zkoumat splnění formálních náležitostí návrhu ve smyslu příslušných ustanovení , proto se nejprve zabýval tím, zda je možné v zahájeném řízení o ústavní stížnosti pokračovat za situace, kdy podle zjištění Ústavního soudu stěžovatel po podání ústavní stížnosti zanikl sloučením s P., ke dni 1. 1. 2005, na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 1. 11. 2004 čj. 150/2004, přičemž k témuž datu přešlo na právního nástupce veškeré jmění zrušeného státního podniku V. Jak Ústavní soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem oddíl AXVIII, vložka 433, předloženého na základě výzvy Ústavního soudu dne 31. 10. 2005, spolu s převáděným majetkem přecházejí na právního nástupce V., s. p. práva, závazky a pohledávky z hospodářských, občanskoprávních a pracovněprávních vztahů, které se vztahují k tomuto převáděnému majetku. Vzhledem k tomu, že krátce po podání ústavní stížnosti, a před rozhodnutím o podaném návrhu (ke dni 1. 1. 2005) V., s. p. zanikly sloučením, dospěl Ústavní soud k závěru, že mu nic nebrání v tom, aby nadále v zahájeném řízení jednal s P.í, státní podnik, jako s procesním nástupcem zaniklého subjektu, za analogického použití ustanovení (dále jen "").

Ústavní soud nejprve zdůrazňuje obecně deklarovanou skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu z tohoto důvodu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností těchto soudů. Výjimku ze zásady minimalizace zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud připouští pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušena jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud proto přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných tvrzení o porušení ústavnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zdůrazňuje mimo jiné skutečnost, že jeho případná procesní povinnost uhradit znalečné je v přímé souvislosti s povinností obecných soudů rozhodovat v souladu s právními předpisy a tudíž i s jeho právem na spravedlivý proces, avšak na druhé straně tvrdí, že důvodem jeho nespokojenosti s rozhodováním obecných soudů o odměně za vypracování znaleckého posudku není výše odměny či zpochybňování nízkých sazeb odměn soudních znalců, ale spíše "potrestání" konkrétního znaleckéhou za údajné nesplnění soudem vymezeného zkoumání. K této námitce lze připomenout, že soud prvního stupně a shodně pak i soud odvolací dospěly k závěru, že předmětný znalecký ústav dodržel zadání stanovené mu rozhodnutím soudu prvního stupně a s tímto závěrem souhlasí i Ústavní soud.

Dále Ústavní soud připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (viz shodně např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, pod č. 78, str. 243, případně usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

).

Rozhodování o znalečném ve smyslu ustanovení je nemeritorní povahy, nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, jímž se rozhoduje o právech a povinnostech konkrétních účastníků řízení. Napadenými usneseními obou obecných soudů tedy stěžovatel nebyl a ani nemohl být dotčen na svých ústavně chráněných právech nebo svobodách, neboť rozhodnutí o tom, zda stěžovateli bude či nebude uložena povinnost zaplatit náklady řízení a v jakém rozsahu, bude spojeno s rozhodováním soudu ve věci samé. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele uhradit náklady řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele.

S ohledem na výše uvedené závěry se proto Ústavní soud neztotožňuje s názorem stěžovatele, že napadenými rozhodnutími Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, neboť předmětná rozhodnutí nejsou způsobilá takovou újmu stěžovateli přivodit.

Na základě všech těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu Ústavního soudu