Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 527/05

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele V. G., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 2005 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. srpna 2005 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel je vazebně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 148 odst. 2, 4 tr. zák. V záhlaví napadenými usneseními byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu (§ 72 odst. 3 tr. řádu). Tato rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. října 2005, s poukazem na to, že ani jedno z nich nebylo vydáno po jeho osobním slyšení, v jehož rámci by se mohl za přítomnosti svého právního zástupce vyjádřit ke konkrétním důvodům vazby. V důsledku toho cítí se být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v , 5 a , 2 d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti stěžovatel odkázal na argumentaci obsaženou v odůvodnění nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, pročež navrhl kasaci citovaných rozhodnutí obecných soudů při současném postupu ve smyslu

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud konstatoval ve své judikatuře, trestní řád neobsahuje ustanovení, z nějž by bylo možné dovodit právo obviněného, aby byl při rozhodování stran žádosti o propuštění z vazby podle § 72 odst. 3 tr. řádu vyslechnut, přesto však nelze takový požadavek z pohledu ústavně zaručených základních práv paušálně odmítat (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

uveřejněné pod č. 6 in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 32, str. 479 a násl.).

Vycházeje z uvedeného, nutno zdůraznit, že z obsahu odůvodnění stěžovatelem napadených usnesení, proti jejichž věcné argumentaci ani námitek nevznesl, nepodává se, že by v rámci své žádosti o propuštění z vazby na svobodu vznesl požadavek, aby mu bylo umožněno být před rozhodnutím soudu osobně slyšen, tím spíše potom požadavek kvalifikovaný, obsahující uvedení skutečností majících pro předmětné rozhodnutí soudu význam a jež by nebylo lze objasnit jinak, než osobním slyšením, které by takto případně mohlo do věci vnést nové skutečnosti, pro rozhodování soudu relevantní (srov. v podrobnostech nález ve věci

sp. zn.

ze dne 28. února 2005, uveřejněn na internetových stránkách www.usoud.cz; shodně nepublikovaná usnesení ve věci

sp. zn.

ze dne 8. února 2005,

ze dne 15. února 2005,

ze dne 26. dubna 2005). Ostatně uplatnění takového kvalifikovaného požadavku na osobní slyšení stěžovatel netvrdí ani v naraci ústavní stížnosti. Postup obecných soudů vzhledem k řečenému nevykazuje prvky svévole a nekonání osobního slyšení stěžovatele se v daném kontextu nevymyká intencím judikatury Ústavního soudu, na níž bylo příkladmo poukázáno.

Proto byla ústavní stížnost pod aspektem uvedených okolností posouzena jako zjevně neopodstatněná a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ní posléze rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2005