Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 229/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatel P. B., zastoupeného JUDr. J. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.1.2004 č.j. -125 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 11.11.2003, č.j. -111, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení d (dále jen " ").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že se Krajský soud v Brně nedostatečně zabýval obsahem stěžovatelova odvolání a jeho zdůvodněním, čímž dospěl k nesprávným právním závěrům. Soudu I. stupně vytýká neúplnost dokazování, neprovedení některých navržených důkazů a nesprávné hodnocení důkazů v jejich jednotlivostech i v celku, v důsledku čehož byl prý neúplně zjištěn skutkový stav a dále procesní pochybení. Ani krajský soud se - podle stěžovatele - nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a bez patřičné opory v provedených důkazech odvolání nevyhověl. Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že soud I. stupně neprovedl některé navržené důkazy, krajský soud ji řádně neprojednal a bez řádného zdůvodnění rovněž navržené důkazy neprovedl.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. . Ze spisu zjistil, že Okresní soud v Prostějově vydal dne 17.7.2003 samosoudcem podle § 314e odst. 1 tr. řádu trestní příkaz, č.j. -88, kterým uznal stěžovatele vinným spácháním trestného činu zpronevěry podle ust. § 248 odst. 1, 2 tr. zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona se výkon trestu podmíněně odložil na dobu jednoho roku. Proti tomuto příkazu podal stěžovatel dne 15.8.2003 odpor. Následně Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 11.11.2003, č.j. -111, uznal stěžovatele vinným z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona a odsoudil jej ke stejnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 1 roku. Zároveň odkázal správce konkurzní podstaty poškozené společnosti I.T.Comp, a.s., s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27.1.2004, č.j. -125, napadený rozsudek ve výroku týkajícího se nároku na náhradu škody zrušil. Ostatních výroků soudu I. stupně se krajský soud ve svém usnesení nedotkl, pouze v odůvodnění uvedl, že nebyly zjištěny žádné podstatné vady řízení, které by měly vliv na správnost rozsudku a zákonnost přezkoumávané části rozsudku.

Uvedené usnesení krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Prostějově napadl stěžovatel ústavní stížností. Současně s ní napadl předmětné usnesení Krajského soudu v Brně dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26.8.2004, č.j. -145, tak, že je odmítl pro nepřípustnost. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČĹ". Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející z tohoto hlediska a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že ji směřuje především proti usnesení Krajského soudu v Brně, který svým usnesením potvrdil napadený rozsudek Okresního soudu v Prostějově. Zde Ústavní soud poukazuje na obsah spisu, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Z něho vyplývá, že se Krajský soud v Brně, byť stručně, jednotlivými námitkami stěžovatele uvedenými v odvolání řádně zabýval a dostatečně odůvodnil závěr, že žádné podstatné vady v řízení před soudem I. stupně nezjistil. Po volném hodnocení důkazů obecné soudy logicky dovodily, že stěžovatel spáchal trestný čin zpronevěry podle ust. § 248 odst. 1, 2 tr. zákona; to, že s takovým závěrem stěžovatel nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení tvrzených ústavních práv či svobod, neboť tak právo na spravedlivý proces vykládat nelze.

K námitce, že odvolací soud opomněl stěžovatelem navržené důkazy, Ústavní soud konstatuje, že podle jeho ustálené a obecně dostupné judikatury zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z článku 36 odst. 1 y je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal; jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především , ) y. Ze zmíněných zásad však nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník navrhl. Ústavní soud z obsahu spisu zjistil, že stěžovatel navrhoval v rámci tr. řízení výslech svědka M. Š., který měl prokázat, kdy došlo k předání vozidla AVIA. Krajský soud však přesvědčivě odůvodnil, že tento důkaz nemohl pro rozhodnutí soudu I. stupně nic podstatného přinést, takže se s návrhem stěžovatele řádně vypořádal.

V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy, zejména pak soud I. stupně, postupovaly v rámci daném příslušným procesními předpisy trestního řádu. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovým zjištěním soudu a skutkovými a právními závěry, jenž z něho dovodily, nelze spatřovat ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Proto Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími k porušení spravedlivého procesu ve smyslu y nedošlo.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2005

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu