Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 321/05

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ANMA s.r.o., se sídlem W. Churchilla 2, 130 00 Praha 3, zastoupeného Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem, se sídlem Vinohradská 126, 130 00 Praha 3, proti postupu Okresního soudu v Prostějově ve věci vedené pod sp. zn. , a proti postupu Krajského soud v Brně, ve věci vedené pod sp. zn. , a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, č. j. -238, za účasti Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2005 stěžovatel napadl postup Okresního soudu v Prostějově (dále jen "Okresní soud") ve věci vedené pod sp. zn. , a postup Krajského soud v Brně (dále jen "Krajský soud"), ve věci vedené pod sp. zn. , přičemž poukazuje na délku tohoto trestního řízení, ve kterém měl stěžovatel postavení poškozeného. Stěžovatel rovněž napadl usnesení Krajského soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. -238 (dále jen "usnesení Krajského soudu"), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, kterým brojil tomu, že byl v trestním řízení odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, vedlejší účastník O. Š. spáchal vůči němu trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"), za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Pokud jde o náhradu škody byl však stěžovatel odkázán na občanskoprávní řízení. Stěžovatel poukazuje na to, že v odsuzujícím rozsudku bylo jednoznačně uvedeno "o které faktury se jedná", přesto byl odkázán na občanskoprávní řízení, které se "povleče".

Stěžovatel se rovněž domnívá, že při postupu Okresního a Krajského soudu došlo k průtahům.

Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil porušení citovaných ustanoveníy a Úmluvy při řízení před Okresním a Krajským soudem. Dále navrhnul, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu.

II.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Brně. Ve svém vyjádření, aniž by se konkrétně vyjádřil k námitkám stěžovatele, navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil jako vedlejší účastník O. Š., zastoupený JUDr. Ivem Pavlů, advokátem. Ve svém vyjádření uvádí, že nekomentuje dobu předmětného řízení. Za podstatné považuje, že soudy prvého i druhého stupně dovodily, že v rámci trestního řízení nelze rozhodnout o přiznání náhrady škody, neboť tento nárok nebyl řádně specifikován a nebyl určitý, a to do podání ze dne 3. 8. 2004 vůbec, a po tomto podání je specifikace škody pouze součtem částek ve fakturách. O. Š. dále souhlasí odůvodněním usnesení Krajského soudu, zejména pak pokud jde o to, že zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona není způsobení škody a z tohoto hlediska tedy věc nebyla objasňována. Vzhledem k uvedenému navrhnul, aby návrh stěžovatele byl odmítnut, neboť bylo správně odkázáno na civilní řízení.

Ústavní soud vyzvala jako účastníka řízení k vyjádření i Okresní soud. Ten však svého práva ve stanovené lhůtě nevyužil.

III.

Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu spis sp. zn. (dále jen "spis Okresního soudu"). Po přezkoumání tohoto spisu a posouzení námitek stěžovatele Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části zjevně neopodstatněná, a z části není k jejímu projednání příslušný.

Pokud jde o stěžovatelem tvrzené průtahy Okresního a Krajského soudu, stěžovatel v této souvislosti nežádá zrušení nějakého rozhodnutí orgánu veřejné moci, či vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody, případně příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práv. Ústavní soud konstatuje, že podle písm. d)y (dále jen "") rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tutou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí o Ústavním soudu (dále jen ""). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu soudu. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

[nepublikováno]) a v této části musela být ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení .

Pokud jde o návrh na zrušení usnesení Krajského soudu, Ústavní soud považuje v tomto bodě ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou. Je pravdou, že soud nesmí poškozeného odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních a je povinen rozhodnout o jejich řádně uplatněném nároku, jsou-li splněny podmínky pro přiznání tohoto nároku zakotvené v ustanovení § 228 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"). Krajský soud však v odůvodnění svého rozhodnutí osvětlil, byť jen stručně, důvody, na základě kterých dospěl k závěru, že tyto podmínky nebyly v případě stěžovatelů naplněny, a které odůvodňovaly jeho postup dle ustanovení § 229 odst. 1 trestního řádu, totiž odkázání stěžovatele s jeho nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud Krajský soud stěžovateli nevyhověl s tím, že nedošlo z jeho strany k řádnému vyčíslení škody, že z provedených důkazů nevyplývá její přesná výše, a že zákonným znakem skutkové podstaty předmětného trestného činu není způsobená škoda, Ústavní soud nezjistil, že by toto odůvodnění nemělo oporu v platné právní úpravě nebo ve spise Okresního soudu, a nemá, co by danému postupu Krajského soudu vytknul. Ústavní soud konstatuje, že obecný soud při svém jednání nevybočil z mezí a hledisek daných trestním řádem, když zároveň připomíná, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu a procesní činnost trestního soudu nemůže přesahovat v daném ohledu aktivitu směřující k náležitému rozhodnutí o vině a případném trestu. Jinými slovy vyjádřeno, nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku (obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

[nepublikováno]).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnul podle a podle jako návrh z části zjevně neopodstatněný a z části jako návrh k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2005

Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu