Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 392/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti pana T. H., zastoupený Mgr. A. V., kterou směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. UL-15, ze dne 14. 10. 2004 a jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v průtazích v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

I.

Dne 12. 11. 2004 obdržel Ústavní soud stížnost pana T. H., jíž brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2004, č.j. UL-15, jímž byl odmítnut návrh na určení lhůty k doručení usnesení citovaného soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. . Stěžovatel má za to, že jak napadeným rozhodnutím, tak i jiným zásahem orgánu veřejné moci spočívajícím v průtazích v řízení, došlo k porušení a d a Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví , o Ústavním soudu (dále jen "zákon o ÚS).

II.

K odvolání stěžovatele bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, č.j. -23, změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. , tak, že byla nařízena exekuce rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. -254, ze dne 19. 3. 2001 a Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002, č.j. -324.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatele, dle něhož dochází ze strany Obvodního soudu pro Prahu 7 k průtahům v řízení, neboť do okamžiku podání předmětné ústavní stížnosti nebylo právnímu zástupci stěžovatele řádně doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, č.j. -23.

Obvodní soud pro Prahu 7 se pokusil doručit výše uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze právnímu zástupci stěžovatele třikrát s tím, že dvakrát chybně označil právního zástupce stěžovatele a jednou zaslal právnímu zástupci pouhou kopii rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, č.j. -23.

Proti uvedenému postupu Obvodního soudu v Praze 7 podal stěžovatel stížnost na průtahy v řízení, k nimž má údajně docházet tím, že rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, č.j. -23, nebylo doručeno všem účastníkům řízení. Následně využil stěžovatel možnosti dané ustanovením , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen ""), a podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Městský soud v Praze jako soud nejblíže vyššího stupně, který je příslušný rozhodnout o návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu návrh posoudil a ve svém rozhodnutí ze dne 14. 10. 2004, č.j. UL-16, dospěl k závěru, že není oprávněný.

Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. UL, vyplývá, že postup podle je určen k tomu, aby byly odstraněny průtahy v řízení, ke kterým dochází neprovedením potřebného úkonu. V žádném případě však není úkolem soudu, aby se v řízení podle zabýval otázkou, zda byl určitý úkon proveden řádně. Vadné provedení procesního úkonu nelze ztotožňovat s neprovedením.

Stěžovatel se neztotožnil s výše uvedeným názorem a v zachované lhůtě podal ústavní stížnost, jíž se domáhá zrušení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2004, č.j. UL-15. Ve vztahu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se pak domáhá vyslovení zákazu pokračování v průtazích v doručování rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, č.j. -23.

III.

K předmětné ústavní stížnosti se vyjádřil také účastník řízení, Městský soud v Praze, jenž odkazuje na právní názor obsažený v odůvodnění napadeného usnesení. S ohledem na skutečnost, že vyjádření účastníka neobsahovalo žádné nové tvrzení způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli na vědomí.

IV.

Ústavní soud z vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. , zjistil skutečnosti uvedené v narativní části a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti jsou námitky, směřující vůči postupu soudu prvého stupně, resp. proti tvrzeným průtahům v řízení, vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. . Stěžovatel rovněž napadá usnesení Městského soudu v Praze, č.j. UL-15, ze dne 14. 10. 2004, jímž byl zamítnut jeho návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu v předmětné věci. Pro úplnost lze na tomto místě uvést, že stěžovatel v petitu svého návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem poněkud směšuje napadení konkrétního pravomocného usnesení a napadení tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V případě úspěchu ústavní stížnosti by totiž postačovalo zrušit usnesení Městského soudu v Praze, č.j. UL-15, ze dne 14. 10. 2004, a tento soud, vázán názorem Ústavního soudu, by byl povinen návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené před Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. vyhovět. Vyslovení zákazu Obvodnímu soudu pro Prahu 7 pokračovat v průtazích v uvedeném řízení a příkazu ve věci jednat by proto bylo za uvedených podmínek nadbytečné.

Jak již v minulosti Ústavní soud judikoval (srov. např. usnesení,

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 15, str. 315) ústavní stížnost může být vznesena pouze proti aktuálnímu, trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci. Pokud jde o konkrétní zkoumaný případ, z čísla listu 23 spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. , vyplývá, že právnímu zástupci stěžovatele, bylo dne 14. 7. 2005 doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. . Uvedeným postupem tedy došlo k odstranění skutečností, jež dle názoru stěžovatele způsobovaly průtahy v řízení a Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než z uvedeného důvodu konstatovat neopodstatněnost ústavní stížnosti.

Závěrem Ústavní soud poznamenává, že nedostatky v doručování rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. , nelze přehlédnout. Nemá-li docházet v soudním řízení k průtahům, je nezbytné, aby úkony, jež soud činí, byly efektivní. Úkony toliko formální, bez racionálního opodstatnění či obsahu, nejsou způsobilé nepřiměřenou délku soudního řízení odůvodnit. Z uvedeného plyne, že s náhledem Městského soudu v Praze, obsaženém v odůvodnění rozhodnutí ze dne 14. 10. 2004, č.j. UL-15, se nelze ztotožnit. Obecným soudům, jež by se chtěly vyhnout potencionálnímu nařčení z průtahů v řízení, by v takovém případě postačovalo činit ve věci jakékoli úkony, bez ohledu na jejich smysluplnost, což by, dovedeno do důsledku, vedlo k absurdním závěrům.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. 10. 2005

Michaela Židlická

předsedkyně senátu