Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 387/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelů M. H., a S. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. , a výzvě Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 7. 7. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Liberci, jímž byl jejich syn, L. H., zbaven způsobilosti k právním úkonům. Stěžovatelé dále požadovali, aby jim v této souvislosti byla Ústavním soudem přiznána náhrada nemajetkové újmy.

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadli i výzvu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , jíž byli požádáni o sdělení, zda setrvávají na svém stanovisku, že nechtějí být ustanoveni opatrovníky L. H. V přípisech ze dne 14. 7. 2005, 22. 7. 2005 a 1. 8. 2005 poté stěžovatelé Ústavnímu soudu navrhli, aby byla jejich ústavní stížnost předložena Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti vyžadované , přičemž shledal, že ústavní stížnost byla částečně podána osobami zjevně neoprávněnými a částečně k jejímu projednání není Ústavní soud příslušný. Dle může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Stěžovatelé nebyli účastníky řízení, jež předcházelo vydání rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. , nejsou tedy ani oprávněni podat vůči němu ústavní stížnost. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost v této části odmítnout podle .

Pokud jde o výzvu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , byl Ústavní soud nucen konstatovat, že není k projednání ústavní stížnosti, směřující vůči takovému procesnímu úkonu, příslušný. Ústavní soud je při svém rozhodování vázán y a d, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle písm. d) y rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V případě výzvy k vyjádření se nejedná o rozhodnutí, neboť jejím prostřednictvím není autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech osob, ani o jiný zásah orgánu veřejné moci, neboť za ten je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu možno považovat převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 78, str. 243 a násl.). Výzva k vyjádření sama o sobě není způsobilá výše uvedené požadavky naplnit, proto Ústavní soud v této části ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení:Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. 10. 2005

Michaela Židlická

soudce zpravodaj