Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 536/05

Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem 140 00 Praha 4, Přímětická 1185, proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2005 sp. zn. a Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004 sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel svou ústavní stížností, k poštovní přepravě poštovnímu úřadu v Praze předanou dne 18. 10. 2005, z důvodů v ní obšírně rozvedených, brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů I. a II. stupně, neboť je přesvědčen o tom, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a domáhá se jejich zrušení.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , odst. 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě pro její podání zákonem stanovené.

Z obsahu ústavní stížnosti a příloh k ní připojených je patrno, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Praze shora označeným uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a zároveň mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické ústavní formou. Vrchní soud v Praze rozsudkem shora označeným rozsudek soudu I. stupně částečně zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil k souhrnnému trestu v trvání 14 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 7. 2003 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004 sp. zn. , jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozhodnutí vrchního soudu podal stěžovatel i dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR rozhodl svým usnesením ze dne 3. 8. 2005 sp. zn. tak, že dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. Toto rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl (v petitu ústavní stížnosti se jeho zrušení nedomáhá a ani v jejích důvodech postupu dovolacího soudu ničeho nevytýká a ve vztahu k němu porušení ústavně zaručených práv netvrdí).

Z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání, tj. jak sám uvádí ode dne 23. 8. 2005. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka, jak plyne ze shora uvedeného, v daném případě splněna není. Za tohoto stavu, kdy stěžovatel, jak již uvedeno, samotné rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadá, a jde o rozhodnutí o odmítnutí nikoliv pro nepřípustnost z důvodů závisejících na úvaze soudu, je třeba šedesátidenní zákonnou lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjet již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána teprve dne 18. 10. 2005, stalo se tak evidentně po uplynutí lhůty pro její podání zákonem stanovené, a proto byla ústavní stížnost podle cit. zák. jako opožděně podaná odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 2005