Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 238/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti M. P., zastoupené JUDr. D. Z., proti usnesení Okresního soudu Brno- venkov ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. , Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2003, sp. zn. a Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2004, sp.zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na dotčení jejího vlastnického práva k domu č.p.122, v k.ú. M., domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu Brno-venkov, jímž byla určena obecná cena majetku, který měl zůstavitel (zemřelý manžel stěžovatelky) ve společném jmění manželů ke dni úmrtí, na částku 77 445 Kč a bylo stanoveno, že z tohoto majetku do dědictví nepatří žádný majetek a stěžovatelce patří veškerý majetek z tohoto společného jmění manželů, uvedený ve výroku usnesení. Stěžovatelka se rovněž domáhá zrušení usnesení Krajského soudu Brně, který prvostupňové rozhodnutí potvrdil, a zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Stěžovatelka soudům vytýká nesprávné a necitlivé posouzení věci a je přesvědčena o tom, že k nesprávným závěrům vedlo i to, že všechny soudy jednaly neveřejně, ani jeden ji k jednání nepřizval a jako účastnici řízení ji nevyslechl.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. , z hlediska kompetencí daných mu u ČR, a dospěl k závěru, že se jedná z části o návrh podaný po lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) a z části o návrh neopodstatněný.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 cit. zákona pak platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Ústavní soud z připojeného spisu zjistil, že na projednávanou věc byl v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I., bodu 12, 15 a 17 novely , provedené , aplikován ve znění účinném do 31. 12. 2000. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v případě dovolání stěžovatelky směřujícího proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně ve věci samé, přípustnost dovolání neplyne z ustanovení , b), c),e), f) a nejednalo se ani o usnesení ve smyslu ustanovení Nebyly rovněž splněny podmínky přípustnosti dovolání dané ust. a 2 , neboť odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku rozhodnutí nevyslovil a stěžovatelka ani druhý žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinili. Účastníci řízení netvrdili, a ani nebylo zjištěno, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení

Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání stěžovatelky nebylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, ale proto, že jej nepřipouští samotný . Šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti usnesení soudu prvého a druhého stupně je proto nutné počítat od doručení usnesení soudu odvolacího, tj. Krajského soudu v Plzni, nikoli od doručení usnesení Nejvyššího soudu. Za situace, kdy stěžovatelka podala ústavní stížnost dne 15. 4. 2004, ačkoliv rozhodnutí krajského soudu bylo její právní zástupkyni doručeno dne 10. 4. 2003, je evidentní, že se v případě ústavní stížnosti proti usnesením okresního a krajského soudu jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené . Ústavní soud se proto nemohl zabývat námitkami stěžovatelky uvedenými v ústavní stížnosti, spočívajícími jen v nesouhlasu s hodnocením důkazů, na základě nichž byl zjištěn skutkový stav věci, a s vyvozenými právními závěry nalézacího a odvolacího soudu, podle nichž do aktiv společného jmění manželů nepatří dům v M.

Ústavní soud rovněž, a to z hlediska svých kompetencí, přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné (nebylo jím tedy meritorně rozhodováno), a dospěl k závěru, že je zcela v souladu s příslušnými ustanoveními a že jím nebylo porušeno stěžovatelkou namítané ústavně zaručené vlastnické právo. Ostatně stěžovatelka vůči závěru o nepřípustnosti dovolání žádné námitky neuvádí (mimo obecné námitky vztahující se ke všem soudům, že jednaly neveřejně a že ve věci nebyla vyslechnuta).

Pokud Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání stěžovatelky bez nařízení jednání, učinil tak v souladu s ustanovením , který takový postup výslovně umožňuje.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, Nejvyšší soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté d a jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, nezbylo než návrh proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnout dle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný a návrh směřující proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně odmítnout dle , jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 2005

Jiří Nykodým

předseda senátu