Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 483/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci podání J. K., bez právního zastoupení, směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. června 2005, č. j.3 Ads 39/2005-103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 29. srpna 2005 podání stěžovatele směřující proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost žalobce (stěžovatele) kvůli nedostatku povinného právního zastoupení. Stěžovatel ve svém podání poukazoval na to, že podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má právo se obhajovat osobně a nepotřebuje tedy právní zastoupení advokátem.

Podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon" nebo " "). Stěžovatel nebyl především právně zastoupen ve smyslu zákona. Ústavní soud proto stěžovatele dopisem ze dne 7. září 2005 (stěžovateli doručen dne 14. září 2005) vyzval k odstranění vad podání, k čemuž mu stanovil lhůtu 20 dnů od doručení výzvy. Informoval stěžovatele o tom, že ustanovení o povinném právním zastoupení má kogentní charakter, od něhož se nelze odchýlit. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu zákona. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval následně doplněním podání ze dne 30. září 2005, přičemž ovšem nedostatek spočívající v absenci právního zastoupení neodstranil, vycházeje i nadále ze svého přesvědčení, že na základě svého ústavně zaručeného práva samostatně vystupovat v řízení před soudem, jakož i práva svá tvrzení sám obhajovat, nemusí být v řízení před Ústavním soudem právně zastoupen.

Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout. Ústavní soud na okraj pouze připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci ( ; y ČR, d, ve spojení s y ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. října 2005

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj