Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 462/05

Ústavní soud rozhodl Jiřím Nykodýmem, soudcem zpravodajem, o ústavní stížnosti JUDr. J. Š., zastoupeného JUDr. Otakarem Kracíkem, advokátem, se sídlem Hálkova 1, Praha, směřující proti průtahům v řízení v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. , Městským státním zastupitelstvím v Praze pod sp. zn. , a Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 pod sp. zn. , za účasti 1) Městského soudu v Praze, 2) Městského státního zastupitelství v Praze, a 3) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 5. 5. 2005, a k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze 7. 9. 2005, se stěžovatel domáhal vyslovení, že postupem účastníků řízení bylo porušeno jeho základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotvené v d (dále jen " "), a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále bylo porušeno jeho základní právo "na soudní ochranu" zakotvené v y a v Úmluvy. Dále se domáhal toho, aby účastníkům řízení bylo přikázáno, aby dle platných hmotněprávních předpisů, upravujících ochranu osobnosti, náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy v penězích, obnovili stav před porušením jeho ústavně zaručených práv a svobod.

Konkrétně stěžovatel namítá, že ačkoliv byl trestně stíhán pro tři trestné činy s jednoduchými skutkovými podstatami a zcela nekomplikovaným dokazováním trestnosti jednání, které nadto byly k 31. 12. 1997 zrušeny, trvalo jeho stíhání od roku 1993 do roku 2005, tj. 13 let. Přitom u devizového trestného činu podle § 146 tr. z. byl stíhán v rozporu se zákonným zněním skutkové podstaty pro pouhé převzetí valut v cizině, což nebylo nikdy trestné.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, může se jím zabývat také věcně.

Ústavní soud má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit. Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v písm. d) y. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní mj. jen "pravomocné rozhodnutí" orgánů veřejné moci, kterým se dle ustanovení a odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud je podle zákona oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti buďto zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, a pokud porušení ústavně zaručeného práva spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, zakáže příslušnému orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikáže mu, aby pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Posledně uvedený zákaz spojený s příkazem se přitom nutně musí vztahovat k řízení, resp. k postupu, který je napadán.

Z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli byla 11. 8. 1994 podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 obžaloba pro trestný čin ohrožení státního tajemství podle § 106 odst. 1 a 2 písm. c) tr. z., trestný čin ohrožení devizového hospodářství podle § 146 odst. 1 tr. z., a trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 3 tr. z. Ve věci skutku kvalifikovaného jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 3 tr. z., bylo konečným způsobem rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 8. 1998, sp. zn. , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 1998, sp. zn. , kterými byl stěžovatel zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. O skutku kvalifikovaném jako trestný čin ohrožení devizového hospodářství podle § 146 odst. 1 tr. z. bylo konečným způsobem rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. , kterým bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání. A o skutku kvalifikovaném jako trestný čin ohrožení státního tajemství podle § 106 odst. 1 a 2 písm. c) tr. z. bylo konečným způsobem rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. , ve spojení usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , kterými byl stěžovatel zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

Ústavní soud by tedy v posuzovaném případě byl oprávněn se zabývat porušením základních práv a svobod stěžovatele pouze ve vztahu ke shora uvedeným konečným rozhodnutím ve věci. Žádné z uvedených rozhodnutí však nebylo vydáno státními zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 či Městského státního zastupitelství v Praze. Z ústavní stížnosti rovněž nelze dovodit, že by podle názoru stěžovatele mělo k průtahům dojít v řízeních, které vydání shora uvedených konečných rozhodnutí předcházely (resp. ve všech jeho fázích), protože napadá jen usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. , které je jen jedním z řady rozhodnutí v této věci. Pouze řízením, které vedlo k tomuto rozhodnutí, resp. řízením na ně bezprostředně navazujícím, se však Ústavní soud není oprávněn zabývat, a to s ohledem na shora vyloženou zásadu subsidiarity.

Pokud se tedy stěžovatel domáhá vyslovení, že postupem účastníků řízení (kteří zčásti nerozhodovali o věci vůbec a zčásti nerozhodovali o celé věci meritorně) bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, je nutno tuto ústavní stížnost odmítnout, neboť se domáhá rozhodnutí mimo příslušnost Ústavního soudu. Bylo by totiž i v rozporu s principem právní jistoty, pokud by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno. Pokud je na místě odmítnout návrh výroku o tom, že došlo průtahy v řízení k porušení základních práv a svobod stěžovatele, je rovněž nutné odmítnout i další návrh výroku, uvedený v ústavní stížnosti. K tomu je také třeba uvést, že pokud jsou namítány průtahy u skončených řízení, je Ústavní soud zásadně oprávněn pouze konstatovat, že k porušení základních práv a svobod došlo (viz

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 7. N. 17). Ani v probíhajících řízeních, u nichž jsou konstatovány průtahy v řízení, přitom není Ústavní soud oprávněn orgánům veřejné moci přikazovat, aby poskytovaly jakoukoliv náhradu.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný, aniž by zjišťoval, zda stěžovatel vyčerpal prostředky k odstranění průtahů podle an. , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2005

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj