Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 370/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci navrhovatele Č. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Dlouhá ul. č. 141, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 2. 2005, čj. -154, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a JUDr. J. Č., advokátky se sídlem Zámek Dobříš čp. 1, zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem tamtéž, jako vedlejší účastníce řízení, t a k t o:

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení shora označených usnesení Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, a to s odkazem na údajné porušení a d (dále jen " ").

Z napadených rozhodnutí plyne, že prvním z nich, usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 2. 2005, čj. -154, nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, čj. -121. Soud prvého stupně zjistil, že stěžovatel je jako nezaměstnaný veden v evidenci Pracovního úřadu v Příbrami. Je spoluvlastníkem 1/2 domu čp. 223 se stav. parc. č. 585 o výměře 491 m2 a zahradou č. parc. 586 o výměře 536 m2. Podle názoru soudu poměry stěžovatele přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňují a nadto jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, neboť si již spolu se svou matkou stěžoval na postup žalované JUDr. Č. (vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem) u České advokátní komory a jejich stížnosti byly zamítnuty jako nedůvodné.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. , potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění zohlednil námitky stěžovatele, dle nichž je nezaměstnaný, na sociální podpoře a jeho nemovitý majetek je zatížen zástavním právem. I přes to však dospěl ke shodnému závěru jako soud prvého stupně. Stěžovatel je osoba v produktivním věku (ročník 1952) a pokud by vyvinul snahu, jistě by získal přiměřené zaměstnání, zvláště když žije v blízkosti Prahy, kde je dostatek pracovních příležitostí i v oborech nevyžadujících odbornou specializaci. Dluhy stěžovatele by tuto snahu měly jen podpořit. Ani druhá podmínka ustanovení věta prvá , , v platném znění (dále jen " "), není splněna. Rozhodnutím soudu prvého stupně, potvrzeným soudem odvolacím, byl zamítnut návrh stěžovatele na zaplacení částky 70, 093.749,- Kč z titulu náhrady škody s tím, že došlo k promlčení nároku. Tvrzení stěžovatele, že škoda byla způsobena úmyslně, zhodnotil soud jako účelové. Skutečnost, že žalovaná postupovala při zastupování stěžovatele (žalobce) v trestním řízení v souladu s příslušnými ustanoveními tr. řádu a zákona o advokacii bylo prokázáno i v řízení před Českou advokátní komorou, která projednávala stížnost stěžovatele a jeho matky.

Stěžovatel napadá závěry obecných soudů v projednávané ústavní stížnosti. Domnívá se, že k porušení jeho ústavně garantovaných práv došlo neústavní interpretací ustanovení oběma soudy, jejichž rozhodnutí napadá. Na rozdíl od nich má za to, že obě podmínky obsažené v cit. ustanovení jsou v jeho případě naplněny. Pokud jde o jeho sociální a majetkové poměry, uvádí, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a jeho jediným příjmem jsou dávky státní sociální podpory ve výši 4.100,- Kč. Má vyživovací povinnost k dceři Anně ve výši 800,- Kč. Na nemovitosti, jejímž je spoluvlastníkem, vázne zástavní právo a je předmětem cca. 4 exekucí a výkonů rozhodnutí, které přesahují hodnotu jeho spoluvlastnického podílu. Hodnotu této nemovitosti soudy navíc ani nezjišťovaly. Konečně poukazuje i na své dluhy ve výši téměř 1 mil. Kč. Ani druhou z podmínek nepovažuje za nenaplněnou. Jeho obrana práv v dovolacím řízení není zjevně bezúspěšná či svévolná. V dovolání poukazuje na procesní vady, jimiž trpí rozhodnutí odvolacího soudu, a které mají za následek nepřezkoumatelnost a nesprávnost napadeného rozhodnutí. Již v řízení před soudem prvého stupně totiž navrhoval provedení důkazů k vyvrácení námitky promlčení. Uvedený soud však tyto návrhy zamítl a řádně toto své rozhodnutí neodůvodnil. Pokud za dané situace obecné soudy nevyhověly jeho návrhu podle , došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces a k porušení zásady rovnosti účastníků.

Podle ustanovení , vyzval Ústavní soud účastníky řízení, Krajský soud v Praze a Okresní soud v Příbrami, a vedlejší účastnici řízení, JUDr. J. Č., aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.

Krajský soud v Praze a Okresní soud v Příbrami ve svém vyjádření pouze odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Vedlejší účastnice ve svém vyjádření označuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou. Důvody, které vedly obecné soudy k napadeným rozhodnutím, jsou zcela v souladu se zákonem. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu dle níž rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků spadá do rozhodovací sféry obecných soudů a k porušení ústavně zaručených práv by došlo pouze při svévolném výkladu zákona. K tomu však v projednávaném případě nedošlo.

Ústavní stížnost není důvodná. Jejím jádrem je polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů. Stěžovatel odmítá jejich interpretaci a aplikaci ustanovení , věta první, , přičemž opakuje argumentaci, kterou již v řízení před nimi uplatil, a domnívá se, že obecné soudy rozhodné skutečnosti nesprávně posoudily. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu, dle níž postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda, naopak, jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. K takovému závěru však Ústavní soud nedospěl.

Podle ustanovení , věta prvá, může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Uvedené ustanovení tedy ponechává obecnému soudu (resp. předsedovi senátu) prostor k uvážení, aby osvobození od soudních poplatků účastníkovi zcela nebo zčásti přiznal. Jediným omezujícím předpokladem pro přiznání uvedeného osvobození je naplnění vymezených podmínek. Rozhodnutí o tom, zda jsou tyto podmínky naplněny, není otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší zasahovat do výsostného práva obecného soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

či

aj.).

Ústavní soud zjistil, že se obecné soudy dostatečně důkladně a zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly důvody, které stěžovatel uplatnil v žádosti o osvobození od soudních poplatků tak, aby ve věci mohly rozhodnout. Svá rozhodnutí řádně a podrobně odůvodnily a uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Napadená rozhodnutí tak zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů.

Ústavní soud tak nedospěl k závěru, že by v souzeném případě došlo k porušení práva na spravedlivé řízení. Toto právo nelze pojímat jako právo stěžovatele na úspěch ve sporu. Okolnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. V projednávaném případě tak Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by napadená rozhodnutí zrušil. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2005

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu