Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 571/05

Ústavní soud rozhodl dne 13. října 2005 o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem, AK Jeremiášova 18, 370 02 České Budějovice, proti Zásadám prodeje domů z majetku města České Budějovice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud vyslovil, že články IV. a V. Zásad prodeje domů z majetku města České Budějovice, schválených zastupitelstvem města dne 4. 5. 1995, odporují zákonu a nelze dle nich postupovat při prodeji domů. Dále má Ústavní soud vyslovit, že statutární město České Budějovice při prodeji uvedeného domu podle smlouvy č. 114-4/32/03 porušilo článek 104 odst. 1 y, když v rozporu s ustanovením , o obcích, neprojednalo a neschválilo podstatné náležitosti kupní smlouvy zastupitelstvem města, ale pouze jeho radou. Stěžovatel má za to, že došlo k porušení článku 101 odst. 1 a článku 104 odst. 1 y, dále pak článku 3 odst. 1 a 3, článku 11 odst. 1 a 3 d (dále jen " ").

Z podané ústavní stížnosti, jakož i z přiložených listin, zjistil Ústavní soud následující. V souladu se Zásadami prodeje domů z majetku města České Budějovice (dále jen "Zásady"), schválenými zastupitelstvem města dne 4. 5. 1995 podal stěžovatel jako nájemce bytu žádost o uplatnění přednostního práva na koupi obytného domu v Pekárenské ulici č. 1211/16. Dne 6. 1. 2003 požádala o koupi předmětného domu skupina 17 dalších nájemníků domu označená jako Přípravný výbor společenství nájemníků, která stěžovatele ze sdružení nájemníků ucházejících se o předkupní právo vyloučila s tím, že podal vlastní žádost na koupi celého domu. Rada Statutárního města České Budějovice (dále jen "rada") dne 5. 3. 2003 schválila přiznání předkupního práva na koupi předmětného domu skupině 17 nájemníků s odkazem na článek V. odst. 1 písm. b) Zásad, podle něhož v případě zájmu dvou nebo více skupin fyzických osob získává předkupní právo ta skupina, která je tvořena větším počtem nájemníků. Dne 8. 7. 2003 byla podepsána kupní smlouva a byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Stěžovatel se se žalobou obrátil na Okresní soud v Českých Budějovicích, v níž požadoval určit, že výše zmíněná kupní smlouva je neplatná z důvodu rozporu se základní ústavní zásadou rovnosti občanských práv. Soud rozsudkem ze dne 27. 10. 2004, č. j. -48, žalobu zamítl, jelikož stěžovatel neprokázal naléhavý právní zájem na rozhodnutí určující neplatnost kupní smlouvy. Své odvolání proti tomuto rozsudku vzal stěžovatel zpět, když mu v rámci přípravy na jednání Krajský soud v Českých Budějovicích měl - dle stěžovatelova tvrzení - sdělit svůj právní názor v tom smyslu, že žaloba patrně nebude úspěšná, protože soud není oprávněn zkoumat zákonnost Zásad, naopak musí jejich obsah akceptovat.

Stěžovatel je přesvědčen, že ustanovení článku V. Zásad a způsob jeho realizace odporuje stěžejním zásadám ústavního i občanského práva, a to zásadě rovnosti a zásadě zákazu výkonu práv v rozporu s dobrými mravy. Rada umožnila, aby skupina nájemníků, byť početně větší, vyloučila právo dalšího nájemníka na odkoupení spoluvlastnického podílu k domu, a tak vlastně určovala, s kým vlastník může smlouvu uzavřít. Tímto způsobem rada zlikvidovala možnost stěžovatele nabýt rovná spoluvlastnická práva k domu, v němž bydlí. Stěžovatel je dále názoru, že předmětná kupní smlouva nebyla schválena v souladu s ustanovením § 36a zákona o obcích, který vyžaduje, aby o nabývání a převodu nemovitých věcí rozhodovalo zastupitelstvo. Zákonný požadavek nemůže být naplněn postupem, kdy je zastupitelstvu předložen jen záměr prodat nemovitost a o konkrétních podmínkách prodeje rozhodne dodatečně rada. Svůj názor stěžovatel opírá o nález

(srov. Sbírka nálezů a usnesení, sv. 23, č. 103).

Stěžovatel si je vědom, že nevyužil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, avšak neučinil tak z důvodu, že před vynesením konečného rozhodnutí znal právní názor odvolacího soudu a vzhledem ke své tíživé finanční situaci a špatnému psychickému stavu, jakož i snaze bývalých nájemníků převést neprodleně spoluvlastnické podíly, raději vzal své odvolání zpět. Stěžovatel je však názoru, že v dané situaci jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen " "), protože ústavní stížnost podává ve lhůtě jednoho roku ode dne vynesení rozsudku nalézacího soudu a stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájem, neboť článek V. Zásad stále platí, a tak by v budoucnu mohla být na základě Zásad hrubě porušována ústavně zaručená práva občanů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. článek 2 odst. 3 y). Pravomoc Ústavního soudu je pak dána článkem 87 y a v jeho rámci . V dané situaci je příhodné poukázat na článek 87 odst. 1 písm. a ), b) y, podle kterého Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, a dále rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. V obou případech se jedná o obecně závazný právní akt, který je adresován blíže neurčenému počtu osob a k jehož vydání je příslušný orgán zmocněn přímo u či zákonem. Tak může zastupitelstvo obce vydávat obecně závazné vyhlášky a radě je vyhrazeno vydávání nařízení obce; přijetí Zásad nelze podřadit pod žádnou z těchto kategorií jiných právních předpisů, třebaže se dotýkají blíže neurčeného počtu osob. Zásady nejsou ničím jiným než projevem vůle, jímž si město České Budějovice - prostřednictvím zvolených zastupitelů - určilo, s kým a za jakých podmínek uzavře smlouvu o převodu vlastnického práva k obytnému domu. Jelikož Zásady nejsou jiným právním předpisem, není Ústavní soud oprávněn je hodnotit a závazně stanovit, zda odporují zákonu či nikoliv. Rovněž v záležitosti platnosti uzavřené kupní smlouvy spojené s otázkou, který orgán města je oprávněn ji schválit, jsou povolány rozhodovat v prvé řadě obecné soudy a teprve poté, kdy by stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva a s výsledkem řízení nebyl spokojen, mohl by se obrátit na Ústavní soud, avšak pouze za podmínky, že by namítal, že v proběhnuvším řízení nebyla respektována jeho ústavně garantovaná práva a navrhoval zrušení rozhodnutí vydaných v řízení před obecnými soudy [srov. článek 87 odst. 1 písm. b) y a a násl. ]; k nikoliv kasačnímu, ale akademickému konstatačnímu výroku rovněž Ústavní soud nemá ani u a přirozeně ani založenu pravomoc.

K ústavní stížnosti nebyla přiložena zvláštní plná moc; přípis České advokátní komory sdělující advokátovi, že byl stěžovateli určen jako právní zástupce, nenahrazuje plnou moc. Ústavní soud s ohledem na svou nepříslušnost k projednání stěžovatelovy věci však stěžovatele nevyzýval k odstranění této vady, neboť by se jednalo o pouhý formalismus.

Z důvodů výše uvedených Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. října 2005

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj