Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 274/05

Ústavní soud rozhodl dne 13. října 2005 senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti L. J., zastoupené Mgr. Janem Úlehlou, advokátem, AK nám. Přemysla Otakara II. 6, 370 01 České Budějovice, proti usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odboru výnosů a praní peněz, ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. ČTS: FIPO-5/VP-2005, a proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2005, č. j. Zt 1054/2004-959, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených usnesení orgánů činných v trestním řízení, protože jimi mělo být zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 d (dále jen " "), práva na právní pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány ve smyslu článku 37 odst. 2 y, dále měl být porušen článek 40 odst. 1 y, podle něhož o vině a trestu za trestné činy rozhoduje pouze soud a konečně nebyla respektována presumpce neviny zakotvená v článku 40 odst. 2 y.

Z podané ústavní stížnosti a ze stěžovatelkou přiložených listin zjistil Ústavní soud následující. Usneseními Policie ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odboru výnosů a praní peněz (dále jen Policie ČR), ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. ČTS: FIPO-5/VP-2005, bylo proti stěžovatelce zahájeno trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti dle ustanovení § 252a odst. 1 trestního zákona a pro účastenství na trestném činu úvěrového podvodu podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 250b odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona. Trestného jednání se měla dopustit tím, že dne 29. 11. 2004 uzavřela kupní smlouvu ohledně nemovitostí za společnost J+J Renting, a.s., se spoluobviněným P. K., přičemž tato smlouva měla sloužit k vylákání hypotečního úvěru od Živnostenské banky, kdy P. K. předložil bance nepravdivé potvrzení o výši příjmu a doklad o nabytí nemovitosti a tím splnění účelu úvěru. Stěžovatelka měla společně s dalším spoluobviněným J. B. po předchozí společné dohodě v úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky přemlouváním docílit, aby P. K. o úvěr požádal. Vklad zástavního práva ve prospěch Živnostenské banky k zajištění poskytnutého úvěru katastrální úřad nepovolil pro nedostatečnost předložených materiálů. Stěžovatelka kupní smlouvu podepsala, aniž by k tomu měla oprávnění, přičemž si byla vědoma skutečnosti, že proti jejímu manželovi je vedeno trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, když nemovitost, která byla předmětem kupní smlouvy, zakoupil dne 2. 4. 2001 a vložil jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu společnosti J+J Renting, a. s., přičemž stěžovatelka věděla, že finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti v USA a operace s nimi mají znemožnit zjištění jejich pravého původu. Stěžovatelka podala proti usnesením stížnost, kterou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10.3. 2005, č. j. Zt 1054/2004-959, zamítla jako nedůvodnou.

Stěžovatelka uvádí, že odůvodnění i výroková část usnesení o zahájení trestního stíhání postrádají základní požadavky, které jsou zákonem kladeny, tedy jakými úvahami se orgán nechal vést a k jakým skutečnostem přihlížel. Orgán činný v trestním řízení pouze obecně shrnul většinou blíže neurčené poznatky. Z usnesení o zahájení trestního stíhání není vůbec zřejmé, z jakého jednání měly být finanční prostředky získávány, jeho právní kvalifikace ani odkaz na konkrétní právní normy USA, jejich bližší identifikace a název. Absentuje jakákoli skutečnost, že stěžovatelka podepsala kupní smlouvu ze dne 29. 11. 2004 a že věděla o podvodném úmyslu vylákat úvěr pomocí falešných dokumentů. Usnesení o zahájení trestního stíhání je v rozporu s ustanovením § 134 odst. 1 a 2 trestního řádu. Usnesení státní zástupkyně stěžovatelka vytýká tytéž vady - státní zástupkyně se nezabývá bližším odůvodněním svého rozhodnutí, které v podstatě bagatelizuje na větu, že shromážděná zjištění odůvodňují zahájení trestního stíhání. Přestože státní zástupkyně je povinna přezkoumat všechny výroky stížností napadeného rozhodnutí a své rozhodnutí řádně odůvodnit, důvodností trestního stíhání pro trestný čin dle ustanovení § 250b trestního zákona se vůbec nezabývá a pouhý odkaz na předchozí rozhodnutí ohledně trestného činu dle ustanovení trestního zákona je naprosto nedostatečný, neboť v předchozích věcech jde o jiné skutky s odlišnou právní kvalifikací [ a 3 písm. b)]. Napadená usnesení jsou i v rozporu s článkem 40 odst. 1 a 2 y, neboť proti stěžovatelce nebylo zahájeno trestní řízení v České republice ani v USA.

Policejní komisařka Policie ČR ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že policejní orgán na základě učiněných zjištění a z celkové analýzy spisového materiálu dospěl k závěru, že byl spáchán trestný čin a že je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, a proto rozhodl o zahájení trestního stíhání s tím, že výroky předmětných usnesení obsahují popis skutků, ze kterých je stěžovatelka obviněna, jsou dostatečně podrobně a nezaměnitelným způsobem popsány tak, aby nemohly být zaměněny s jinými, obsahují popis všech znaků stíhaných skutků, zákonné označení trestného činu a stejně tak v odůvodnění napadených usnesení jsou přesně označeny skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání, včetně toho, o jaké konkrétní skutečnosti se policejní orgán ve svém podezření opírá tak, jak má na mysli ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu. Blíže pak odkazuje na již zaslané vyjádření policejního orgánu k obdobné stěžovatelčině ústavní stížnosti ze dne 13. 4. 2005 ke

sp. zn.

.

Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůraznil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení; trestní řízení, jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení, přičemž v procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem (srov. nález

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, č. 78, s. 243). Z tohoto důvodu se Ústavní soud necítí oprávněn přezkoumávat opodstatněnost usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť se nejedná o autoritativní a finální výrok o vině stěžovatelky, ale pouze o jeden z procesních úkonů orgánů činných v přípravném řízení, který nemá ambice předjímat výsledek konečného rozhodnutí. Pokud by Ústavní soud hodnotil důvodnost trestního stíhání stěžovatelky, nepřípustně by zasáhl do nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, jimž v prvé řadě náleží oprávnění, ale i povinnost tuto otázku autoritativně posoudit. Ústavní soud ke kasaci usnesení o zahájení trestního stíhání přistupuje ve zcela výjimečných situacích, kdy orgány činné v trestním řízení naprosto zřetelně vybočily z mezí danými kogentními ustanoveními příslušných právních předpisů, či jejich rozhodování je projevem zjevné libovůle a tyto vady nelze standardními postupy v rámci systému orgánů činných v trestním řízení nijak napravit. Další výjimku z výše stanovené zásady představuje situace, kdy je usnesení o zahájení trestního stíhání spojeno s dalšími intenzivními zásahy do základních práv a svobod, jakým je např. zadržení, vzetí do vazby, otevření zásilek atd.

Jak již Ústavní soud konstatoval, usnesení o zahájení trestního stíhání obvykle nepodrobuje meritornímu přezkumu; je oprávněn pouze zkoumat, zda takové rozhodnutí svým obsahem konvenuje ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu, tedy zda jsou splněny všechny předpoklady k takovému procesnímu postupu. Zmiňované ustanovení umožňuje zahájit trestní stíhání toliko v případě, že zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání pak musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku; v odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje výše uvedené náležitosti, je dán prostor pro kasační intervenci Ústavního soudu, neboť se jedná o jednu z výjimek, kdy je Ústavní soud oprávněn zasáhnout, a to o porušení kogentní normy, eventuelně lze v takové situaci spatřovat i svévoli v rozhodování orgánu činného v trestním řízení.

Ústavní soud nemůže přisvědčit stěžovatelce, že odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání postrádá základní požadavky, které jsou na něj zákonem kladeny. Předmětné usnesení obsahuje vyčerpávající výčet dokumentů a jiných skutečností, na základě kterých policejní orgán naznal, že byly splněny podmínky ustanovení § 160 trestního řádu. Stěžovatelka se mylně domnívá, že odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání musí vylíčit úvahy, kterými se policejní orgán nechal při rozhodování vést; taková náležitost je nezbytná teprve pro rozsudek. K námitkám ohledně trestního stíhání v USA je nutno poznamenat pouze tolik, že z napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání je dostatečně zřejmé, že se jedná pouze o stíhání stěžovatelčina manžela, nikoli její osoby, rovněž je rámcově popsán charakter trestné činnosti, jakož i uveden odkaz na příslušnou právní normu USA. Výhrady týkající se presumpce neviny není Ústavní soud v této fázi řízení oprávněn zkoumat, je na stěžovatelce, aby je uplatnila v probíhajícím trestním řízení. Odkaz státní zástupkyně na již učiněná rozhodnutí v rámci dřívějšího zahájení trestního stíhání v případě stěžovatelčiných námitek týkajících se prokazování subjektivní stránky trestného činu dle § 252a trestního zákona považuje Ústavní soud za dostačující pro řádné odůvodnění a nestojící v rozporu s ústavně garantovanými lidskými právy a svobodami stěžovatelky. Výrok napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání líčí subjektivní stránku trestného činu, čímž je naplněn požadavek, aby popis skutku nesl všechny znaky příslušného trestného činu. Vědomost stěžovatelky o nelegálním nabytí finančních prostředků jejím manželem souvisí s předchozími skutky, pro něž je již stěžovatelka trestně stíhána a v nichž je spatřován trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, ať už je v prvním případě hodnocen jako kvalifikovaná skutková podstata trestného činu a v druhém případě jako základní skutková podstata. Subjektivní stránkou trestného činu se již státní zastupitelství zabývalo v předchozích usneseních, a souvisí-li spolu oba skutky, netřeba tuto otázku znovu otvírat a zabývat se námitkami totožnými s již dříve vznesenými výhradami.

Ústavní soud nespatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod, a proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. října 2005

Michaela Židlická

předsedkyně senátu