Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 546/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. P., zastoupené Mgr. Jaroslavem Vaško, advokátem, se sídlem Do Čtvrti 81/4, Praha, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. , za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Městského soudu v Praze, a 3) Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Městského státního zastupitelství v Praze, 3) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, a 4) IMPACT PR & Consultancy a. s., se sídlem Konviktská 24, Praha, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. 9. 2005 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. , kterým byla uznána vinou z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 2 tr z., a byl jí za to uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu dvou a půl roku, a povinnost během zkušební doby uhradit podle svých sil škodu, kterou činem způsobila, a povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti náhradu škody, a dále byla zproštěna části obžaloby a v této části byla poškozená obchodní společnost odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. , kterým bylo její odvolání zamítnuto, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. , kterým bylo odmítnuto její dovolání. Namítá, že uvedenými rozhodnutími byla porušena její základní práva podle y, a d, a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

Aniž by to stěžovatelka jakkoliv konkretizovala namítá, že se obecné soudy prvních dvou stupňů řádně nevypořádaly s její obhajobou a v odůvodnění jejich rozhodnutí nejsou úvahy o tom, proč některým důkazům uvěřily a jiným nikoliv. Z toho dovozuje, že se tyto soudy řádně nevypořádaly se všemi důkazy a tyto důkazy vyhodnotily nesprávně, resp. že z chybějících částí odůvodnění jejich rozhodnutí nelze dovodit, proč nepřikládaly žádnou váhu důkazům svědčících v její prospěch. Rozhodnutí těchto soudů je tedy podle ní v zásadním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními. Vůči rozhodnutí dovolacího soudu nevznáší vůbec žádné námitky.

Z listin předložených stěžovatelkou Ústavní soud zjistil, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. , uznána vinou z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 2 tr z. Toho se měla dopustit tím, že v pěti dnech pomocí platební karty, která jí byla svěřena z titulu jejího postavení asistentky ředitele obchodní společnosti IMPACT, spol. s r. o., vybrala z jednoho bankomatu z účtu uvedené společnosti vždy po 20.000 Kč, a tyto peníze nezaevidovala do účetnictví a použila je pro svoji potřebu, čímž uvedené společnosti způsobila škodu ve výši 100.000 Kč. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu dvou a půl roku, a povinnost během zkušební doby uhradit podle svých sil škodu, kterou činem způsobila, a povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti náhradu škody. Dále byla zproštěna obžaloby, která ji vinila z toho, že měla vybrat z účtu společnosti částku 20.000 Kč a tyto peníze nezaevidovala do účetnictví společnosti a v této výši způsobila uvedené společnosti škodu, a ohledně této částky byla poškozená obchodní společnost odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. , bylo její odvolání zamítnuto a rozsudek soud prvého stupně byl k odvolání poškozené změněn ohledně výše úroků z prodlení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. , bylo odmítnuto její dovolání s ohledem na to, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit její postavení a otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již na počátku své existence dovodil, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a může se zabývat pouze případy, kdy je konkrétně (a fundovaně) stěžovatelem tvrzeno (a posléze Ústavním soudem zjištěno), že v řízení před obecnými soudy byly porušeny ústavní principy (srov. např.

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1 N. 17. aj.). Pokud se však ústavní stížnost shoduje s opravnými prostředky podávanými v režimu práva na zákonné úrovni, staví takto pojatá ústavní stížnost Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Stejně tak skutečnost, že obecné soudy vysloví názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz např.

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5 N. 63. aj.).

Ústavní stížnost spočívá v posuzovaném případě v ryze obecné polemice s právními a skutkovými závěry rozsudků obecných soudů, a to v podobném smyslu jako v opravných prostředcích. Pokud tedy v posuzovaném případě realizovaly obecné soudy svoji pravomoc rozhodovat zákonem stanoveným způsobem o vině a trestu stěžovatelky ( věta druhá y) a ústavní stížnost pouze obecně nesouhlasí s realizací této pravomoci, je takto pojatá ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2005

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu