Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 509/05

Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele T. G., zastoupeného Mgr. Kamilem Tomanem, advokátem se sídlem Škroupova 441, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2005 č. j. -123 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. prosince 2004 č. j. -59, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, když prvním z nich došlo k zamítnutí kasační stížnosti směřující do posléze uvedeného, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5. ledna 2004 č. j. OAM-99/VL-11-P26-2001. Tímto správním rozhodnutím bylo jednak rozhodnuto dle , , odst. 2 a , ve znění pozdějších předpisů, že se stěžovateli neuděluje azyl a dále, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona.

Stěžovatel tvrdil, že postupem orgánů veřejné moci projednávajících a rozhodujících předmětnou věc došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv deklarovaných , , 2 d, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále k porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (publikována pod č. 208/1993 Sb.), jakož i dotčení kautely, dle níž státní moc může být vykonávána jen v případech, mezích a způsoby, jež stanoví zákon, zakotvené v y ČR a obdobně d. Své blíže rozvedené námitky odůvodnil v podstatě tím, že věcí se zabývající orgány veřejné moci nesprávně zjistily pro její posouzení rozhodný skutkový stav, když provedené důkazy nesprávně hodnotily, některé navržené potom neprovedly a následně tudíž učinily nesprávné podřazení skutkových závěrů pod příslušná ustanovení zákona. Rovněž namítl, že předmětný rozsudek Nejvyššího správního soudu neobsahuje "den a místo vyhlášení". V důsledku těchto výhrad domáhal se zrušení v jeho věci vydaných soudních rozhodnutí a navrhl, aby Ústavní soud ve smyslu odložil jejich vykonatelnost.

Námitky stěžovatele neshledal Ústavní soud, který není další "skutkovou instancí", z pohledu ústavních kautel opodstatněnými [ , písm. d) y ČR].

Obecné soudy, jak je patrno z obsahu odůvodnění jejich rozhodnutí, se řádně v rozsahu své přezkumné pravomoci vypořádaly s výhradami stěžovatele a podrobně rozvedly, proč nepřisvědčily jeho argumentům, přičemž na obsah odůvodnění jejich rozhodnutí postačí pro stručnost odkázat. Současně takto možno poukázat i na logicky přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, který zcela v intencích zásad plynoucích z práva na spravedlivý proces vyložil, proč v návaznosti na skutečnosti v řízení před ním zjištěné nebylo možno podřadit tvrzení stěžovatele pod ustanovení , , odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů, jakož ani z hlediska možné překážky vycestování potom pod téhož zákona, a jeho žádosti v intencích jím předložené argumentace vyhovět. Úvahy správního orgánu stran hodnocení důkazů jsou v tomto směru logicky konzistentní a pokud se týče nevyhovění důkazním návrhům předloženým stěžovatelem v průběhu řízení, nelze hovořit o tzv. opomenutých důkazech ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

).

Absence data vydání rozhodnutí na písemném vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2005 č. j. -123 (uvedené datum podává se z č. l. 127 spisu sp. zn. vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové), jež bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 15. srpna 2005 (zjištěno ze sdělení Krajského soudu v Hradci Králové, resp. zaslané fotokopie předmětné doručenky), nemá vliv na konečný výsledek řízení před Nejvyšším správním soudem ve vztahu k samotnému rozhodnutí o kasační stížnosti a je takto z pohledu ústavně zaručených základních práv stěžovatele vadou zcela irelevantní.

Neopodstatněná ústavní stížnost byla tudíž pro tuto svou povahu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Pakliže bylo o ní rozhodnuto bezprostředně po jejím podání, návrh dle tohoto zákona se stal bezpředmětným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2005